Jen pár měsíců po svém letním vystoupení na Aerodrome Festivalu se do České republiky vrátila velšská čtveřice Bullet For My Valentine. A zatímco v době konání mamutího open airu byla nejnovější deska "Gravity" ještě těsně před vydáním, aktuální evropské turné je už zcela v jejím znamení a hned šest zařazených kousků v setlistu to jen potvrzuje.

Ačkoliv jsou Bulleti spolu s australskými Parkway Drive hlavní metalcorové hvězdy současnosti a na velkých festivalech hrávají v prime timeu, bylo ve Foru Karlín přítomno až překvapivě málo lidí a především v první polovině večera to vypadalo na solidní návštěvnostní průšvih. Možná to bylo způsobené i jistou fanouškovskou nekonzistentností. Hlavní hvězdy večera totiž poslouchá i celá řada příznivců klasického heavy a thrash metalu (což bylo vidět na řadě žánrových triček v sále) a ti za poměrně vysoké vstupné asi nebyli zvědaví na mladé trendové supporty, a tak jich spousta z nich nejspíš koncert vynechala.

Večer odstartovali sympatickým výkonem SHVPES, kteří moderní melodický core lehce mixují s nu-metalem, a to především rapovými pasážemi. Zajímavostí bezpochyby je, že v čele formace stojí Griffin Dickinson, syn zpěváka legendárních Iron Maiden.

Následující Nothing More na to šli zase trošku jinak - jejich živá prezentace stojí především na excentrickém zpěvákovi Jonnym Hawkinsovi. Ten oživuje rockovou rebelii 60. let a se vzhledem Jima Morrisona zkříženého s obnaženou šlachovitou postavou Iggyho Popa předvádí nesmírně živočišný výkon plný nečekaných kreací (jako vylezení na perkusivní sestavu) a dalších opiček.

V éře chladně vyšperkovaných profesionálních výkonů má jeho počínání rockovou duši a byl to zase po dlouhé době koncert, kdy jste nevěděli, co se stane v dalším okamžiku. Ta určitá divokost a nepředvídatelnost byla nesmírně osvěžující, ačkoliv jinak kapela až na chytlavou vypalovačku "Don't Stop" (na desce s hostujícím Jacobym Shaddixem z Papa Roach) hudebně až tak zajímavá není.

Pro asi polovinu přítomných nastal hlavní čas večera s populárními melodic metalcoristy Of Mice & Men. Ti mají na svém kontě už řadu desek a chytlavých hitů, kterými se zařazují mezi nejpopulárnější kapely žánru spolu s Asking Alexandria, We Came As Romans, Blessthefall a dalšími. Nebojí se do toho ale ani pořádně říznout - autor reportáže zde smeká před úlohou frontmana Aarona Pauleyho, který po odchodu zakládajícího člena Austina Carlileho obstarává kromě (i naživo) výborně odzpívaných čistých partů i kompletní řevy a ještě k tomu baskytaru. Kapela předvedla výborný výkon a podařilo se jí pod pódiem rozpoutat ještě větší kotel než hlavním hvězdám večera.

Bullet For My Valentine předvedli naprosto precizní a profesionální výkon, počínaje špičkovým zvukem přes dechberoucí světelnou show až po nadstandardní délku vystoupení, při němž zamrzelo snad jen malé zastoupení kultovní debutové desky "The Poison" a kompletní ignorace počinu "Temper Temper"“. Tahle přímočará deska by s kousky jako "Riot" nebo titulním singlem fungovala hlavně naživo. Jestliže o pár řádků výše padala slova chvály na zpěváka Of Mice & Men, to samé platí pro baskytaristu BFMV Jamieho Mathiase.

Ten kromě řevů a svého nástroje čím dál vydatněji pomáhá frontmanovi Mattu Tuckovi i s čistými zpěvy a nejde mu to vůbec špatně! Kapela v něm má velký poklad a hlavní tvář formace se i díky němu (bohužel) vokálně trošku šetří. Zlatým hřebem setlistu byla vypalovačka "No Way Out" s hostujícím zpěvákem SHVPES Griffinem Dickinsonem a samozřejmě "Tears Don't Fall", legendární metallikovský opus, na který se řadě z nás váže spousta vzpomínek.

Celkově tak šlo o povedenou akci, jen škoda nižší než očekávané návštěvnosti.