Lisu Gerrard známe především jako hlas kapely Dead Can Dance, kterou tvoří společně se skladatelem Brendanem Perrym. Kromě toho natočila několik sólových alb, spolupracovala s Klausem Schulzem nebo Patrickem Cassidym a je také činná v oblasti filmové hudby. Podílela se na soudtracích filmů Gladiátor, Slzy slunce, Mission: Impossible, Po krk v extázi a dalších.
Její spolupráce se skladatelem Julesem Maxwellem a příležitostným klávesistou Dead Can Dance začala zhruba před sedmi lety, kdy se setkali při práci se sborem Le Mystère des Voix Bulgares. Rozuměli si tak dokonale, že přizvali producenta Johna Chapmana a začali pracovat na společném albu.
Vyjít mělo už před dvěma lety, nakonec se tak stalo až letos. Jmenuje se Burn a obsahuje sedm skladeb, přičemž prvním singlem byla titulní skladba Noyalain (Burn), k níž vznikl klip s ústředním tématem zachycení pocitu z bezprostředního doteku.
Druhé video dvojice pořídila k písni Deshta (Forever). Natočil ho polský režisér a kameraman Michal Sosna a pokračuje ve zkoumání absence doteku, tentokrát ovšem s enviromentálním zaměřením.
