Faüst jsou ukázkou podařené kapelní transformace. Ještě před pár lety tahle parta, respektive její tři čtvrtiny, zhurta vtrhla na thrashovou scénu jako CBF (Cold Blooded Fish) s podařenou deskou "Malvarma". Tím se vlastně příběh jedné skupiny uzavřel a začal druhý. Pod názvem Faüst a s novým kytaristou v sestavě nalákali eponymním sedmipalcovým EP a pozici utvrdili kazetovým živákem. Na plnohodnotnou řadovku se čekalo rok a půl. A vyplatilo se to.

Už EP nastavilo jisté mantinely, kterých se drží i aktuální "Tinnitus Inquisition". Stabilně se pohybuje na poli poctivě starosvětského thrashe, v téměř retro podobě. Své inspirace nijak neskrývají, přesto je výsledek svěží a moderní. Žádné oprašování starých jistot, ale spojování prověřených prvků do funkčního celku, který navíc obohacují svou vlastní nakažlivou energií.

Na desce se potkává melodičnost Metalliky s agresivním tahem na branku à la Slayer, k zaslechnutí jsou tu ozvěny velikánů Testament nebo Exodus. Díky tomuto spojení není "Tinnitus Inquisition" jen bezhlavou riffovou rubanicí, ale na mnoha místech i příjemně atmosférickou jízdou, která buduje napětí pomocí pomalejších úvodů (hned druhá "Curse Eternal" zní jako srážka Black Sabbath a výše zmíněných Slayer).

Melodie tu hrají prim, často se zčistajasna vynoří ze zběsilého sóla a odhalí nečekané harmonie ("Exitus Freefall"), na chvilku tu Faüst sklouznou až k deathmetalové výhružnosti. Nahrávka neztrácí na zvukové přehlednosti, vyniknou kytarové finesy, promyšlená rytmika ("Let’s Go Neanderthal") i patřičně ostrý, ale v rámci možností srozumitelný vokál.

"Tinnitus Inquisition" je nesmírně zábavná a promyšleně nervní deska. Tempa tu zběsile skáčou dolů a nahoru, zvukový bordel, jako například titulní hlukové intro, střídají melodické pasáže a všechno to nese kupředu riffová nálož ve vysokém tempu, které vyvolává dojem nezastavitelnosti. Ze všech skladeb čiší obrovské nadšení, ale i muzikantská preciznost. Vlivy, které hráče formovaly, jsou zde sice velice znatelné, momenty, kdy si je Faüst přetvářejí k obrazu svému, a tedy směřují ke stoprocentně svému výrazu, jsou tu ale velmi hojné a jen čekají na to, až se budou moci plně rozvinout. Věřím, že to bude už na příštím albu.