Provokativní texty, mnohdy dezorientující aranže, exploze energie, zkreslená basa i těžká elektronika. To jsou ingredience, na které sázejí dvě talentované hudebnice z Londýna Amy Love (kytara, zpěv) a Georgia South (baskytara, klávesy, doprovodné vokály), které si od roku 2014 říkají Nova Twins. Už jejich prvotina "Who Are the Girls?" dávala tušit, že by tato značka jednou mohla zafungovat. Novinka "Supernova" svým názvem ale nepřehání. Tenhle rockový třesk bude vidět a slyšet úplně všude.

Když v roce 2018 Nova Twins poprvé přijely na festival Rock For People, bylo vidět, že se na scéně teprve rozkoukávají. Vizionářští pořadatelé ale v duu viděli poklad a pozvali si je ještě jednou, a to pro ně nezvykle hned na další ročník. Od té doby kapela vystupovala na celé řadě evropských festivalů a přesto, že její rychlý vzlet přibrzdila pandemie, má už teď pověst výtečného koncertního zážitku.

A bude jenom lépe, protože konečně má navíc skutečně explozivní materiál. Energie, kterou byl napěchovaný debut, zůstává i na novince, vedle ní jsou tu však i skladatelsky vyzrálejší a rafinovanější nápady. Už zvukově chaotické intro "Power" naznačuje, že Nova Twins budou chtít od posluchače pozornost, načež je záhy oslní kytarově nabroušenou peckou "Antagonist" s rapově kousavým vokálem zpěvačky Amy Love. Refrén je poté syrovým, elektronikou zneklidněným, silným výkřikem.

Rap otevírá i další píseň "Cleopatra". Právě ta snad nejvíce odhaluje skutečně impozantní vokální schopnosti Love - ta zběsile přepíná z melodických poloh na ty syrově rapové. Když k tomu Georgia South trápí svou baskytaru, aby z ní vyloudila co nejtemnější tóny, je to skutečná dekadentní show.

Ne nadarmo je téměř u každého songu příznačné éčko značící, že text se neštítí explicitních výrazů. Nova Twins útočí na ekologickou zabedněnost, kopou do rasismu a vypořádávají se s nadřazenou vládnoucí vrstvou. Ve skladbě "Cleopatra" podporují a vyzdvihují černošské ženy, v singlu "Antagonist" bez okolků podporují hnutí Black Lives Matter a nebojí se u toho konfrontovat posluchače.

V mnohém tak připomínají legendy Rage Against The Machine. Průsečíků by se našlo hodně - od stylového žonglování a neotřelého přístupu k žánrům, až po jasně směřované názory a odvahu je bez skrytých metafor šířit. Asi není náhodou, že tyhle Britky patří mezi oblíbenkyně Toma Morella. Zalíbení v nich ovšem našli i zástupci vydavatelství Marshall Records, kteří od svého vzniku shromažďují samá výrazná uskupení - připomeňme třeba Therapy?, The Dirty Youth nebo Thousand Thoughts.

Posledním dílkem, který zapadne do odpovědi na otázku, proč je novinka ve všech směrech skvostným dílem, je jméno producenta Jima Abbisse, stojícího za úspěchy Arctic Monkeys, Kasabian nebo Adele. "Supernova" bude jistě dalším klenotem v jeho sbírce. Na tomhle albu se povedlo poskládat vše tak, aby vznikl otisk obrazu současné rockové scény bez tendenčnosti a podbízivosti.

P. S.: Kdo by si rád kapelu poslechl naživo, má šanci ještě letos 17. srpna v pražském klubu Café V lese. Předskakovat budou domácí The Atavists.