„Soud vycházel především ze závěrů, že v případě písně Pábitelé se nejedná o jedinečnost díla, a ze závěrů, že píseň žalovaných není plagiátem písně Pábitelé,“ uvedla soudkyně Alena Červená. „Zkoumané osmitaktí je běžnou melodií, kterou lze najít v řadě dalších skladeb různých žánrů,“ dodala soudkyně.
Štaidlův právní zástupce Rudolf Leška před soudem argumentoval mimo jiné tím, že osmitaktový úsek, který je podle něj z Pábitelů odvozený, kvůli opakování tvoří téměř polovinu celé písně. Podle něj nejde o to, že by autoři Hold Back the River použili pouze stejnou stoupající melodii, stejné jsou podle něj především tóny.
Zástupce Baye a jeho spoluautora Iaina Archera Radim Krofta ale uvedl, že o zneužití cizího díla podle jeho názoru nejde. Poukázal na to, že podobná melodie se vyskytuje v mnoha dalších skladbách, některé dnes soud přehrál jako důkaz. Před vydáním Pábitelů byl podle něj motiv použit například v písni Sun of Jamaica od skupiny Goombay Dance Band. Používaný ale podle něj byl i v lidové a vážné hudbě. Britští hudebníci podle něj do autorských práv Štaidla nezasáhli.
Jako důkazy soud provedl dva znalecké posudky. První zpracovala Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze (HAMU) a tvrdil, že píseň odvozená je. Druhý vytvořili odborníci ze znaleckého ústavu Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU). Ti uvedli, že melodie v obou skladbách je v několika taktech skutečně podobná, skladby mají ale i podstatné rozdíly.
Soudkyně se přiklonila k hodnocení z posudku JAMU. „Podává celistvější obraz v dané věci, danou tematikou se zabývá ze širšího úhlu pohledu, zohledňuje dle názoru soudu více aspektů pro samotné posouzení,“ vysvětlila Červená.
Skladbu Hold Back the River vydal Bay v roce 2014, dostala se na druhé místo britského singlového žebříčku a získala nominaci na cenu Grammy za nejlepší rockovou píseň. Pábitele nazpíval Gott v roce 1984, vznikla též anglickojazyčná verze Wonderland.
