Byly doby, kdy se o Justinu Timberlakeovi, bývalém členu chlapeckého seskupení ’N Sync, o němž bude bohužel ještě řeč, hovořilo v souvislosti s jeho sólovou hudební dráhou jako o možném nástupci Prince nebo Michaela Jacksona.
Do nebe volající absurditu toho tvrzení až bolestně dokresluje poslech Timberlakovy desky, která při své bezmála osmdesátiminutové stopáži a naprosté absenci čehokoliv invenčního dává vzpomenout na cholerického producenta ze Smoljakova a Svěrákova filmu Trhák.