Někdejší emo bouře pomalu utichá a s ní, zdá se, také zájem o žánrově namočené kapely. Ať už kdy Funeral For A Friend do škatulky emo patřili nebo ne, do Futura na ně dorazila odhadem slabá polovina těch, jež před třemi lety křepčili v Lucerna Music Baru. Proměnila se také věková i vizuální skladba publika - místo dospívajících přišli převážně dospělí a vystajlované nahradili ti obyčejní a všední. Na druhou stranu se nikdo nesápal po zpěvákovi Mattovi, nebyl slyšet jekot z prvních řad a vážně to vypadalo, že jsou tu všichni hlavně kvůli muzice.

Večer se od prvních chvil vyvíjel vcelku slibně. Němci Red Tape Parade sice nenasadili laťku nikterak vysoko, ale na úvod zahráli i zahřáli podle plánu. To s Blackout jako by se teplota ve Futuru v mžiku zvýšila o deset dvacet stupňů. Welšané mají Prahu dostatečně osahanou (v hlavním městě vystoupili už poněkolikáté, naposledy před půldruhým rokem) a evidentně si chtěli svých čtyřicet minut užít na maximum. Jeden ze zpěváků na úvod seskočil z pódia a několik prvních skladeb odzpíval doslova mezi lidmi. Už zpátky z pódia pak co chvíli hecoval publikum k circle-pitu, aby jej následně chválil slovy: "You guys are fuckin' crazy!". S koncem setu se z předních řad vypotácelo několik splavených jedinců zralých na ručník a jenom se čekalo, až Funeral For A Friend vtrhnou na pódium a jako tornádo smetou vše, co po dvojici předskakujících kapel ještě zůstalo stát.

Jenže hned s prvními tóny bylo jasné, že něco nefunguje. Že by mikrofon? Nebo nazvučení zpěvu? Nebo odposlechy na pódiu? Zpěvák Matt Davies se tváří nespokojeně, až skoro zoufale, rozhořčeně gestikuluje směrem ke spoluhráčům a po chvíli mrskne mikrofonem o zem. "To je v prdeli, zpěvák ztratil hlas! Normálně zpívá perfektně čistě a celý to táhne," kroutí hlavou jeden z pořadatelů a skutečně se zdá, že je zaděláno na pořádný průšvih.

Mattovy hlasivky si pro pražský koncert vzaly neplacené volno. Zpěvák se zadrhával jak ve vysokých tónech, tak v hrubém growlingu. Což o to, se svým handicapem statečně bojoval a s hrubšími polohami mu navíc vydatně vypomohl bubeník Ryan, ale polovina pověstné energie byla ta tam. Frontman se omlouval a omlouval, a když už ne pěvecky, snažil se podržet aspoň celkovou show. Vřele debatoval s publikem, podobně jako Blackout vyvolával další a další circle-pity a divoké moshe. Jeho gesta a bezradné lamentování však naznačovaly, že se celým koncertem protrápil.

Pod pódiem si ale z Mattovy indispozice nikdo nedělal těžkou hlavu. Fanoušci v tričkách Cancer Bats, Four Year Strong, Life Of Agony a dalších více či méně žánrově příbuzných partiček nadšeně reagovali na staré pecky i nový repertoár z poslední desky "Welcome Home Armageddon". Pravda, v klubu mohla být vzhledem k povaze akce mnohem větší divočina, ale ti, kdo pařili, pařili do padnutí.

P.S.: Fotografie pochází z minulého koncertu v roce 2008