Transpozícia: [+1 +2 -1 -2] *** Autor textu: Miloslav Šimek, Jiří Grossmann *** Autor hudby: Miloslav Šimek, Jiří Grossmann |
Interpret/autor:
FSadie byla výčepnice v F7městě chudém na skále
B7u silnice mezi lesy.
FA píseň, co tu o té dámě Dzpívati budem,
ta Gstrašlivá je, až to Cděsí.
Co se tu Fstát mělo jedné noci bouřlivé,
to nebude Gnikde psáno ani C7dáno, nejdříve.
Je nutno Fcelou tuhle situaci předeslat Dtím,
že GSadie byla Cdáma, což Fvím.
Sadie měla na dva tucty nápadníků
a čtyři další v koutě tajili vztek.
A ti, co slíbili, to splnilo se do puntíku,
aniž by někdo se něčeho lek'.
Tak Sadie, která vypadala ztrápeně,
nosili zlato z hor a výhry z pokeru denodenně.
Aby se vrátil zase úsměv letmý na její líc,
leč Sadie byla dáma, nic víc.
Nikdo z nápadníků neměl zdání ani,
že srdce dívky Sadie kdosi už má.
Že tady zlato štědře nabízené na mužné dlani,
odmítne ta dáma slušná.
Ten muž, co Sadie ostatním tak záhy vzal,
měl šat na míru, botky jemné, z příze šál.
A knírek pečlivě vždy uhlazen jak zámožný strýc
a Sadie byla dáma, nic víc.
Jednoho dne Sadie k ránu zamkla lokál
a vyšla do ulice zčernalé tmou.
Tu vidí, jak tam její miláček pod lucernou stál
s holkou zjevně povětrnou.
Sadie, která předtuchou se třásla už,
v srdce chlapa i té holky krutě vnořila nůž.
A potom z mostu dolů do propasti o půl třetí,
Sadie jako kámen letí.
Ač tenhle příběh letní noci dávno zahalil dým,
že Sadie byla dáma, to vím.
|
|
Jiří Grossmann:
