A E A
1. Když vítr se zmítá a buší do oken
D A
a sníh kolem lítá mně všechno táhne ven,
D A
tam do hor směrem severním, kde ledová je pláň,
E A
kde tátu s jeho spřežením už kryje bílá stráň.
2. Tam místo stromů k nebi ční pahýly kamení,
tam stovky mil nekonečných a žádné stavění,
jen vítr šlehá do očí, do tváří pálí mráz
a jinovatka v obočí a kolem z ledu hráz.
A A7 D
REF: Jen stín kopců v dáli a vítr, co pálí,
A E A
/: ten mýho tátu každej den připomíná :/
3. Pět psů, jedny sáně a před ním dvěstě mil,
tak do té bílé pláně můj táta vyrazil,
jen pár vyjetejch kolejí zbylo tenkrát po saních
a zbytky jeho šlépějí však brzo přikryl sníh.
4. A od té doby sedumkrát už přešel štědrej den,
ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen,
že až ze stromů sejde sníh a ledy začnou tát,
pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát.
REFRÉN
A E
CODA: /: bílej sníh, ten a vítr, bílej sníh, ten a vítr :/ stišovať
|
Pavel Bobek:
