AmiProud, který nosí lodi,
ví, jak je těžké někdy Dmiplout.
Někdy se to hodí,
Gvím, že je lehčí utonoutC,
nežli Ežít.
Žít, to je směr,
směr který znáš,
to je láska, kterou dáš,
to je ztrácet, znovu mít,
skály kácet, ze rtů pít,
to je žít.
AmiLa, la, laDmi... Gco mi dáš?
Živote Cmůj, la, la, la, la, Amipovídáš,
Dmila, la... Ejá tě znám,
to ty jen Amitak, la, la, la...
la, la, la, nebuď zlý,
la, la, la...protivný,
la, la, la... já nechci.
Dej, noci, dej mi spánek,
víš, jak je těžké někdy spát,
život není vánek,
spíš vichr, který umí
brát to, co máš.
Dej, slunce, aby láska má
byla pevná jako hráz,
která příval zadrží,
která překoná i mráz.
Řekni, dáš?
Tak co chci a co nechci?
Vím to vůbec? Vím.
Nechci mraky, nechci pláč,
nechci zvonit u dveří,
nechci bezútěšný fáč,
rozumíš?
Potom už je skoro jedno,
co mi dáš,
živote můj,
že jsem hezká povídáš
la, la, la... já tě znám,
to ty jen tak la, la, la...
la, la, la...báječný,
la, la, la, slunečný,
la, la, la,....... nic nechci.
|
Hana Hegerová:
Hana Hegerová:
Hana Hegerová:
