řeč:
On: Jste připravena, slečno?
Ona: Ano, maestro.
On: Soustřeďte se, uvolnit a něně...
On: DFis..., A, AE...,
HmiDé, E, Fis..., F#nezývat mi tu ...
Ona: Promiňte...
On: EmiGé..., Há, HFis...,
EmiGé, A, Há..., F#nejste bez citu...
On: Vá Hmitalent je Hmi/Aprotkán i Emivání,
Azní teď ve mně ozvěnou,
F#cítím dui spřízněnou,
Hmijste prudká, jste Hmi/Asladká, jste Emizvlátní,
Avzlet i kázeň, ár i mráz,
F#decreschento, prosím Vás.
HDolce, vibrato a Emidál...,
F#krásné, jak sám bych to Hmihrál. A
On: Smím?
Ona: Smíte...
On: Snad říct...
Ona: A, tak...
On: e vy jste... talent na druhou.
Snad i víc..., zajisté... i mou zásluhou...
Ona: Ano.
On: Ten vklad můj vak stokrát se vrátí,
průzračný Vá flaolet, hřát mne bude mnoho let,
kdy vidím Vás na housle hráti,
cítím jasně jedno jen, Vy jste prostě fenomén.
Pouhých pár lekcí a pak...
sama jste maestro, já ák.
řeč:
On: Skvěle..., tak přijdete zase pozítří, slečno?
Ona: Ne, maestro.
On: Tak, ve středu?
Ona: Ne, maestro.
On: Ale proč? Chcete snad zahodit svůj talent?
Ona: Ne, maestro.
On: Tak proč? Proč nepřijdete?
Ona: Protoe... u od Vás nikdy neodejdu.
|