Pan Tůma drží svoje slovo
pod příklopem na sýry,
na všechno má spoustu výmluv
a na hlavu papíry.
To paní Jánská lidem věří,
na vše říká: jak by ne,
na cesty si ale bere
neprůstřelné kombiné.
A stejně dosud tajně čeká,
na dávno ohlášenej fór,
vždyť podle legend jako řeka,
obchodníci s deštěm
jednou přijdou z hor.
Pan Dvořák taky má své mouchy,
v pivní láhvi ve spíži,
v kanceláři dělá soupis
objektivních potíží.
Jak říká, nemá tu nic lehký,
snad jen vlastní neteře,
místo srdce bednu kytu,
želé místo páteře.
I jemu ale někdy svítá,
že v sobě pořád vede spor,
napůl se bojí, napůl vítá
obchodníky s deštěm,
kteří přijdou z hor.
Rak na dně tůně se jen klepe,
rezaví mu klepeto,
chtěl žít ve stojatých vodách,
teď už ví, že nejde to.
I místní lišky sotva baví,
věčně dávat dobrou noc,
nedočkavě proto koukaj,
kdo jim přijde na pomoc.
Nastavit slunci staré kůže,
opustit temnou hloubku nor,
kdo dovolí jim, kdo to zmůže,
obchodníci s deštěm,
jen co sejdou z hor.
Proč slečna Týna věští z koule,
že se zas nic nezmění,
že prý ani hvězdy z nebe
neseslaly znamení.
Jsou tací, kteří mlčky vážou
velké kytky do věnce,
pak je všechny vezmou na hrob
jedné staré domněnce.
A přesto někde v dálce září,
naděje věčný semafor,
ti, kdo ho vidí, nejsou lháři,
obchodníci s deštěm
už se blíží z hor.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
