Stav se u mně, je to krok,
teď už mý stopy vítr zametá.
Já nejsem nic, jak ty jen prach
a ani hvězda, ani kometa.
Mý příběhy dnů, z ulic a snů,
najdou tě jenom když v nich umíš číst.
Nevěříš, naopak,
nemusíš a stejně je to tak.
Ticho zazní, ticho zazní,
ticho za bránou cest,
ticho zazní, ticho zazní,
ticho za ránem hvězd.
Ty z příštích vět a z příštích snů,
svůj příběh dopíšeš nám,
klíč ti k nim dám,
psát musíš sám, sám, sám.
Tak se zastav, ještě krok,
než budou ticho někde prodávat.
Ten obchod stavěj na konci měst,
kde místo slunce budou zapadat.
Robot času, stroj na básně,
počítač věd a computery snů.
Nevěříš, je to tak,
nemusíš, tak řekni „Naopak“
Ticho zazní, ticho zazní,
ticho za bránou cest,
ticho zazní, ticho zazní,
ticho za ránem hvězd.
Ty z příštích vět a z příštích snů,
svůj příběh dopíšeš nám,
klíč ti k nim dám,
psát musíš sám, sám, sám.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
