Waldemar Matuka / Hughes Aufray Sbohem, lásko 1. F, G
zeleným Cúdolím Amijsem si ji D7ved',G7
byla Ckrásná, to C7vím, a já měl stFrach, jak Fmiříct, kdy na řaCsách slzu G7má velkou jako hCrách.F, C
R:  ádnej Dmipláč u nespraG7ví ty mý Cnohy toulaC7vý, já tě Fváně měl moc Dmirád, co ti Emivíc můu Amidát, nejsem Dmiádnej ideG7ál, nech mě Cjít zas Fo dům Cdál. 2. A tak el čas, a já se toulám dál, v kolika údolích jsem takhle stál, hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč, bůhví, co jsem to zač, e přináím vem jenom pláč. R: Rec: Já nevím, kde se to v člověku bere - ten neklid, co ho tahá z místa na místo, co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojený jako větina ostatních, aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má, a říkal jenom to, co se od něj čeká, já prostě nemůu zůstat na jednom místě, nemůu, opravdu, fakt. R:
|