MDezi dvěma obdélníky z šedé žuly ulice,
jimiž bylo vydlážděno kasárenské nA7ádvoří,
přDehlížejíc plD7ukovníky, rGostlo stéblo pšDenice,
A7ač mělo být vyvražděno všechno kromě náloží,
kDousíček tampónu smočil jsem v šampónu,
A7omyl jsem pečlivě stonek i listy,
Dopřený o pažbu, hleděl jsem na dlažbu,
sDmie mnou pak tesklivě bronzové bA7ysty,
Dmia ráno při nástA7upu vmDmiáčkli mě do zástA7upu
Dmia zprávy o postA7upu hDmiodlali přA7edčítat,
dřDmiív dGmiogu pDmiokoušA7eli, zkDmioušeGmili, nDmiekoušA7e-li,
frDmiajtřGmii si přDmiezkoušA7eli, zdDmia A7umí pDmiočítA7at.
Přivedli pak velitele s hvězdnatými rameny,
spatřil mezi obdélníky malý kousek zeleně,
zeleného nepřítele sevřeného kameny,
zavolal si důstojníky, přiklusali zděšeně,
hleděl jsem se strachem, jak mávl s rozmachem
k stéblu, jež doposud sveřepě žilo,
rozkázal zběsile vojenské přesile
zahrát si na osud toho, co zbylo,
a všichni shromáždění vrhli se na dláždění,
poněkud podrážděni a trochu vzrušeni,
protože o rolnosti s tak velkou odolností
za těchto okolností neměli tušení.
Sedm mužů vyčlenili, na boj zblízka cvičených,
byli lehce vyzbrojeni bajonety u pasu,
ničením je pověřili objektů již řečených,
na citečky času není při lovení lampasů,
na dvoře bez trávy dělo se bezpráví,
dobře se bavili roťáci tupí,
na velké hranici spálili pšenici,
chlastem pak slavili vítězství tlupy,
se smyslem pro pořádek napsali osm řádek
a pak je do přihrádek pečlivě složili,
já setřel slzu z lící, musím jim přece říci:
hej, páni důstojníci, vždyť to byla vraždaA7,
vždDmiyť to bA7yla vrDmiažda ...
|
Karel Kryl:
Karel Kryl:
Karel Kryl:
