|
|
Karel Kryl - Má Vlast II.časť Karel Kryl - Má Vlast II.časť |
*** Autor textu: Karel Kryl | Bylo to zjara.
Od Francovy Lhoty
hnal vítr mraky
k Lysé pod Makytou.
Z otroků cara -
-sály s patrioty...
Čas - na zázraky !
Jel jsem zemí,zpitou
nadějí v ducha,
který zhrdá hmotou.
"Vitaj nám doma!"
"V jednote je sila!"
A múza,hluchá
garmoškovou notou,
slepá a chromá -
-zase mladá byla.
Tři léta pouhá
k pokřivení míchy:
zaplály vatry
pod kovářskou výhní,
vkovaná touha
do želízek pýchy.
Zpod Velké Fatry
vylézají z líhní
zrůdičky zloby -
- schránky na ambice.
Lev bezocasý
s tlamou od guláše
servilně zdobí
panel u silnice:
zas"věčné časy"
obra Goliáše
Šlechta se žení
lidu kručí v břiše
a chrapoun v chrámu
breptá Desatero.
Má vlast už není.
konstatuji tiše.
Stovky míst k žití.
K milování? Čtvero...?
Ach, lásko hebká,
na co si to hrajem -
- poníci z dolů,
děti z nalezince ?
Hnáty a lebka
v mlze nad Dunajem:
sedíme spolu
v křeslech pro cizince,
nasáklých hříchem,
brokát,sklo a mramor,
pozlátko klipsů,
faleš milodarů.
Zkoušíme smíchem
zapomenout na mor.
A Amor z gipsu
píská na fujaru,
tón - jak hrot nože,
mezi žebry zebe,
jak pasta z tuby
do záclon se vstřebá:
Otče můj,Bože
z vysokého nebe,
když´s mi dal zuby
dej mi taky chleba...
Zem voní pachem
svářeného kovu.
Celnici staví
na moravské straně.
Stud barví nachem
líci prorokovu:
dvě modré hlavy
hledí ustaraně
na šlojíř režný
pohled nezlomený,
jenž démon zlata
do matrice vyryl.
Smutná tvár kněžny
z jedné strany měny -
- dvojice svatá,
Metoděj a Cyril,
na druhé straně.
Pod svaté se schová
zlodějská správa,
kšefty potentátů,
zcizené daně,
curva ministrova...
...Čím méně práva -
- tím víc advokátů!...
Jsme muž - a žena.
Milujem se stále -
- mé rty jsou němé -
-na tvých kletba dřímá.
Proti nám - stěna
v rozvodovém sále:
zda rozvod chceme,
soudce nezajímá.
KAREL KRYL
|
| |
Karel Kryl:
Karel Kryl:
Karel Kryl:
Karel Kryl:
Karel Kryl:
