Karel Plíhal Kominík SAáhl jsem na kominíka, prH7ej to nosí štěstí, Eale onen kominík mi vrAazil jednu pěstí, složil jsem se na chodníku, bH7olestí jsem zavyl, ale Eon se jenom otočil a pH7ak mi smutně prEavil: "KaždAej si na mě šahá, každF#miej se na mě kření a vEodnese si štěstí na pArstech po troškEách, já přijdu dAom, a moje drahá vF#miěčně doma není, a když jEe, tak pod pelestí leží chlH7ap jen v ponožkEách." A tak kvAůli tomu kominíku, kvF#miůli jeho ženě plH7ivám teď do kapesníku zbEytky zubní dřH7eně, Ea na závěr poučení prF#mio vás, milé děti: jH7eden blbne, druhej pění, a vodnese to třEetí.
|