R: HGaló, pojď ven, mý mAmi7yšlenky jsou jAmi7/Cak ty hejna vrDan,
hGaló, pojď ven, je tAmi7ěžký se v tom zmAmi7/Catku hrabat sDám.
TDelefon nE7a vrátnici nAmi7aléhavě zvD7oní,
tDěch holek, cE7o si myslí, žAmi7e je možná prD7o ni,
hGaló, jAmi7á dDaleko jsGem.
*: Když nAmi7ad domovem se tD7etelí jen horkej vzdGuch a stínyEmi
A7a chvíle smAmi7utný, pomalGý,
z Ami7oken zní ven křik zD7akletých srdcí a GevergreenyEmi,
vA7elký prázdno v duši, a co nAmi7aplat, že to hD7olkám sluší.
®:
Z vesnických stavení do strání pily zvoní,
tam někde za kopcem, kde večer dřevem voní,
haló, jó, tam doma jsem.
*: Až nad obzorem se narodí den a hejna ptáků
jak rukou slunce zacloní,
až mysl má zakleje obrazy do oblaků,
bílej den zaplaší spleenya myšlenky začnou bejt nádherně líný.
®: Haló, pojď ven, mý myšlenky jsou jako hejna vran,
holka, pojď ven, jó, stejská se mi a jsem v kopcích sEmiám.Ami, D7, G
|
Bůhví:
Celeste Buckingham:
