Nebe nad náma už je pěkně děravý,
hvězdy padají lidem přímo na hlavy.
Někdy taky jo a někdy taky ne,
občas na hlavu ti něco vypadne.
Šedej, šedej, šedej je svět.
Nebe šedivý a taky hodně děravý,
dnes už se tomu vůbec nikdo nediví.
Nedivím se já, nedivíš se ty,
jak to dopadne přeci každej ví.
Šedej…
Pod nohama šedá zem, šedý nebe nad hlavou,
šedým stínem napohled, uvnitř prázdnou nádobou.
To je člověk, to jsem já – to jsi ty má rozmilá.
To je svět v globále – to je salto mortale.
Šedej…
Prázdno, prázdno a prázdno je ve mně.
|
Zeměžluč:
Davová Psychóza:
Gride:
