Páni, zacláníte, pusťte mně dál,
já mám platnej lístek,
sám jsem tady kdysi rock´n roll hrál
v kanonáde kytek.
V první řade dneska sedadlo mám,
vedle prima tety,
nikdo na mně nechce můj autogram,
odřenej jsem léty.
Ten, kdo chvíli je nad vodou,
myslí, že svět ho má rád,
chtěl by víc a dál,
tohle znám.
Ten, kdo vznáší se náhodou
vychutná let, taky pád,
toho jsem se bál,
přiznávám.
Vchází do potlesku navoněnej
frája s mikrofónem,
já byl tehdá taky vyprodanej
i vzádu pod balkónem.
Stejnej kostým i ten repertoár,
stejná chůze kozlí,
jednou jako mně ho uživí bar,
osud je zlý.
Ten, kdo chvíli je nad vodou,
myslí, že svět ho má rád,
chtěl by víc a dál,
tohle znám.
Ten, kdo vznáší se náhodou
vychutná let, taky pád,
toho jsem se bál,
přiznávám.
To se jenom zdá,
že konkurence je zlá,
to se jenom zdá,
že konkurence je zlá
a to se jenom zdá, zdá, zdá,
že je zlá, zlá, zlá.
Ten, kdo chvíli je nad vodou,
myslí, že svět ho má rád,
chtěl by víc a dál,
tohle znám.
Ten, kdo vznáší se náhodou
vychutná let, taky pád,
toho jsem se bál,
přiznávám.
Ten, kdo chvíli je nad vodou,
svět ho má rád,
to se jenom zdá,
že konkurence je zlá.
Ten, kdo vznáší se náhodou,
pozná i pád,
to se jenom zdá,
že konkurence je zlá.
Ten, kdo chvíli je nad vodou,
svět ho má rád,
to se jenom zdá,
že konkurence je zlá.
Ten, kdo vznáší se náhodou,
pozná i pád,
to se jenom zdá,
že konkurence je zlá.
|
Josef Laufer:
