Sotva kdo kdy pochopí,
proč tě tahal za copy,
vždycky, když ti lásku vyznat chtěl.
A ty z touhy po činu,
jedla jsi mu svačinu,
na to bych už málem zapomněl.
Na věci to vůbec nic nemění,
jste do sebe zkrátka zblázněni,
což se někdy stává,
vážení,
holka se pak vdává,
kluk žení.
Jak ty školní krajíce,
dneska voní kytice,
po mé slávě mírně střapatá.
Cinkne sklenka o sklenku,
všem nabídne myšlenku,
na to, proč jsi pořád copatá.
Na věci to vůbec nic nemění,
jste do sebe zkrátka zblázněni,
což se někdy stává,
vážení,
holka se pak vdává,
kluk žení.
Na věci to vůbec nic nemění,
jste do sebe zkrátka zblázněni,
což se někdy stává,
vážení,
holka se pak vdává,
kluk žení.
Na věci to vůbec nic nemění,
jste do sebe zkrátka zblázněni,
což se někdy stává,
vážení,
holka se pak vdává,
kluk žení.
|
Jaroslav Wykrent:
