Byla´s mý slunce,
žádný stíny
a náš svět byl
jen ty a já.
Kamarád řek ti,
že mám jiný,
teď vím,
že umíš být i zlá.
Telefon mlčí
jako nemý,
den spí,
ty nejdeš,
jsem sám.
Náš byt se stává
pustou zemí
a v ní jen sebe
potkávám.
Tak už dost,
už si moc
zahráváš,
pojď, už půlnoc padá,
pojď, už půlnoc začíná.
Všechno na mě tu padá,
pojď, už půlnoc začíná,
tak tě naposled žádám,
pojď, už půlnoc začíná,
zpátky pojď,
snad najdeme smír.
Tvá pomsta sladká
je až příliš,
nejdou
a tebe odnes proud.
Prej žiješ u něj,
to snad šílíš
a chceš
se pro něj rozhodnout.
Přesto vím,
že ti zas zavolám,
pojď, už půlnoc padá,
pojď, už půlnoc začíná.
Všechno na mě tu padá,
pojď, už půlnoc začíná,
ne, ne, nesmíš mít ho ráda,
pojď, už půlnoc začíná,
vždyť láska má odpouštět,
snad ještě najdeme smír.
Přesto vím,
že ti zas zavolám,
pojď, už půlnoc padá,
pojď, už půlnoc začíná,
všechno na mě tu padá,
pojď, už půlnoc začíná,
ne, ne, ne, ne,
zejtra měj mě ráda,
pojď, už půlnoc začíná,
až jiná tu zůstane,
těžko pak najdeme smír,
pojď, už půlnoc začíná.
Tak tě naposled žádám,
pojď, už půlnoc začíná,
ne, ne, zatím jen tebe žádám,
pojď, už půlnoc začíná,
vždyť láska má odpouštět,
snad ještě najdeme smír.
|
Michal Penk:
Michal Penk:
Michal Penk:
