Kde jsi,
kdo ví,
lůžko mé vychládá,
bílá pláň, po níž táhne stesk.
Hej, kde jsi,
svou tvář
polož sem na polštář,
blízko mé, chci ten sen,
jenž dřív se mi zdál.
Proč se svítí
u nás v poschodí,
noc je dlouhá,
kdo by se ptal,
hej, kde jsi,
pojď domů, pojď dál.
Kde jsi,
se ptám,
svéhlavá,
když stůl pro nás dva
dál s láskou prostírám.
Kroky slyším,
jsou cizí
a mizí zas v tmách
i ten můj milý host
jinou cestou se dal.
Proč se svítí
u nás v poschodí,
noc je dlouhá,
kdo by se ptal,
hej, kde jsi,
pojď domů, pojď dál.
Kde jsi,
když je čas návratů,
já do prázdných stěn
dveře zas odmykám.
Náš malý svět, věcí pár,
jež tak důvěrně znám,
mají vůni tvou dál,
kdo líp by ji znal.
Proč se svítí
u nás v poschodí,
noc za nocí bdí,
kdo dál by se ptal,
hej, kde jsi,
pojď domů, pojď dál.
|
Vojtěch Dyk:
Marie Rottrová:
Marie Rottrová:
Marie Rottrová:
