Hnf
(68)
(65)
(7)
(2)
(0)
(21)
(15)
|
|
|
|
|
| Z jejich tváří mizí úděl kamenných,
ve vzteku hysterie věků minulých.
Ty sochy jsou jak pomník starých velikánů,
zapsáni do knih a našeho vědomí.
Ve světle měsíce naplňují skutečnost,
že smutek bývá pánem kamenných.
Byli tu, jsou tu z kamenů zhmotnění,
tělesné schránky věk změnil v prach.
Sochy se bouří, víra starých mudrců,
neprosí o nic, strnulí.
Pohyb života se v čase náhle zastavil,
sochy mě děsí pohledem přítomných. |
| |
Hnf:
Hnf:
Hnf:
