Karel Plíhal
Taxík
1. JDsi už dlouho pD#dimryč a nikdo bEmi7lízkej není Edimnablízku,
pštrHmios je na tom lF#miíp, ten může stGrčit hlavu dAo písku,
a jGá ji strčím dAo okýnka nF#mi7ejbližšího tHmi7axíku,
řGeknu: pane tDaxikáři, dvGakrát kolem rA7ovníkDu.D#dim
2.  Taxikář se s pochopením a se mnou vrhne do proudu
aut, co trochu připomínaj' karavanu velbloudů,
budeme se zvolna houpat noční městskou Saharou,
onen pán mi bude třeba líčit trable se starou.
R:
3. Jsi už dlouho pryč a já se vozím v noci taxíkem
s ukecaným, s užvaněným, ale s prima chlapíkem,
co mi říká při loučení:"Jó, mladej, život je pes,
tak to bude, počkej moment, pět set dvacet káčées."
|
Druhá Tráva:
Karel Plíhal:
Karel Plíhal:
Lucie Bílá:
