NCa kavalec pDmi7/Gad' jsem nEmi7a zádCaC4sus, C
sEmi/Ce vzpomínkou nDmi7/Ga civilní zvCykyC4sus, C,
co chlapa vlastně všDmi7/Gechno nEmi7apadáC,C4sus, C
když Emi/Cod holky je přDmi7/Ges půl republCikyC4sus, C,
"život nEmi7/Cejsou jenom lásky," včera tvDmi7/Grdil jeden pán
a mFimovolně rEmi/Cukou blDmi7/Gejskal hvCězdyC4sus, C,
v duchu počítal jsem do sta, Dmi7/Goči dEmi/CokořánC,
a dEmi7/Cíval se mu přDmi7/Ges ramena kCe zdiC4sus, C.
Na zeď někdo napsal "Honza Zuzanu má rád",
no, a to je právě tvoje jméno,
to se mu to mluví, když večer půjde spát
domů se svou právoplatnou ženou,
on miluje svou práci a pevný denní řád
a mě čím dál, tím víc svrbí dlaně,
jakpak k tomu přijdu, že já mám mít rád
místo tebe mundur a své zbraně.
Milovat se přece nedá na povel
a do hlavy mi nikdo nevidí,
je to vlastně směšný, že se těším na befel,
tam rozdávaj' pozdravy od lidí,
každá tvoje řádka je pro mne pevný bod,
že náhoda i rozum život řídí,
proč milovat kus kovu, stejnokroj a pár bot,
místo toho mám rád prostě lidi.
|
Bůhví:
Celeste Buckingham:
Anna K.:
