|
|
Budoár Staré Dámy - Průchod Nemesidy Budoár Staré Dámy - Průchod Nemesidy |
| Je den nebo noc? Kdopak se v tom vyzná.
Oslepivé slunce zalévá svými paprsky
sněžnou pláň. Jiskří drsné, suché vločky,
výš stoupají jemné proužky páry z průzračných
kalužin, uvízlých mezi závějemi.
Jiskřivá běl píchá do očí a nahoře se rozprostírá
uhlově černé nebe s prachem hvězd,
průzračná pavučina mléčné dráhy a na jejím pozadí jedna hvězda,
ze všech nejjasnější – ani jiskřička, ani světluška, skoro jak lampička
na perlovém nebeském baldachýnu.
A na ni na tuto jiskřivou hvězdu,
hledí trojice ve skafandrech.
Mají přístroje v lakovaných pouzdrech,
V nichž se míhají různobarevné křivky a číslice.
Trojice hledí hned na nebe, hned na obrazovky přístrojů.
A jeden z nich, na němž leží rozhodování říká nahlas:
Probuďte se, spící. Probuďte se spící! Je den nebo noc?
Sněžná pláň je němá a hluchá. Není nad ní vzduch.
Zmrzl a změnil se v průzračné kalužiny.
Nekvílí nad ní vítr, nechřupe sníh pod nohama.
Na zledovatělých rostlinách nešelestí listoví.
Slova se rozplývají na povrchu skafandru, ale rádio je
zachycuje a ztracené zvuky se znovu rodí tam, kde vzduch je –
v hlubokém podzemí, kde v řadách leží spící, bez hnutí
jako sochy... probuďte se, probuďte se, probuďte se... |
| |
Budoár Staré Dámy:
Budoár Staré Dámy:
Budoár Staré Dámy:
