GStejně voní žluté květy šafránu,
jako tvoje jméno, KristýnD7ko,
stejnou Ami7chuť má vítr, co je po ráD7nu,
jako Ami7tvoje vlasy, KristýnGko,
stejnou Gbarvu, jako mívá oliva
mají Gtvoje oči, KristýnH7ko,
stejně Cjako nouze mě to bolíGvá,
když ty Aminejsi se mnou, D7KristýnGko.
Stejnou písní, jakou tlukou slavíci,
tluče tvoje srdce, Kristýnko,
tobě samo nebe slétlo do lící,
jak jsi krásná, moje Kristýnko.
Jak je hladké portugalské hedvábí,
hladší je tvá paže, Kristýnko,
žádná jiná na světě mně nevábí,
jí chci jenom tebe, Kristýnko.
Tolik jasu žádná hvězda nemívá,
kolik je ho v tobě, Kristýnko,
tobě snad i v noci světla přebývá,
věnuj mi ho trochu, Kristýnko.
Hezčí nežli karafiát v zahradě,
hezčí je tvůj úsměv, Kristýnko,
mám tě rád a ostatní je nasnadě,
chci být navždy s tebou, Kristýnko.
Chci být navždy s tebou, Kristýnko.
|
Waldemar Matuška:
Bohuš Matuš:
Waldemar Matuška:
Waldemar Matuška:
