1. eNa svém lůžku Dležel, věděl, azbývá jen pár Cdní, jeho enemoc vítěDzí, chce apít.C eDo stropu jen Dhleděl, čet z něj, ajak je bezmocCný, zbyla eposlední mu Dnaděj, touha ažít.C
R: GRád, Drád, věř, že eBůh ten má tě Crád, před Ním Gnemusíš se Dstydět poklekenout.C GRád, Drád, věř, že eBůh ten má tě Crád, nedej Gduši své pro Dbolest zapomeenout.C
2. Milovala muže, přišla válka zbytečná, bolest velké lásky srdce kus vyrvala.
S dětmi chodí tam, kde stojí Kristův kříž, láska smrtí hanebnou nepřestala.
3. Zrodilo se dítě, matčin poklad nejdražší, doktor říká: "Je mi líto, ale nepláče..."
A přec slzy stékaj pro pláč ten nejtěžší, jak to člověk jenom přenést dokáže.
4. Když se člověk trápí, a když nechutná mu jíst, pocit osamění je jak temná zeď.
Když se v poušti topí, zdá se, nedá se to snýst, vždy kroky své v tu věčnou naděj veď.
Richard Čanaky:
Jana Daňová:
