Chodím sEmiám Hulicí bez konce, mEmiěstem šedých dnEmi/D, Emi/Cí,
vzpEmi/HomínkoAmiu blDoudí mysl lesem krásných chvGilG/F#, Emi,
chodím sAmiám, vzpDomínám, jak chtěl jsem vědět,
Go čem prH7ávě snEmiíš,
slůvek pAmiár, kvůli ktCerým rDád jsem s tebou bEmiyl.
®: Hledíš dCál, tam nDad obzorem světla dávno spGí,G/F#, G
teď jsi sAmiám, v zDáři hvězd je vidět jen tvůj stGín vzdH7álenEmiý,
hledíš dAmiál, vzpDomínáš, jak dobře bylo s nEmií,
letní nAmioc, kdy v pColích vDoněl kmGín.
Vzpomínám, jak večer na obloze měsíc plál,
píseň svou chtěl jsi na kytaru tiše hrát,
"svět ti dám k nohám tvým," jsi říkal,
když vlahý vítr vál,
touhou mou je teď znovu na tom místě s tebou stát.
®: Chtěl bys dát lásku, kterou ve svém srdci máš,
kolikrát chodil's na ta místa jen tak, sám, vzpomínáš,
chtěl bys dát srdce té, kterou tak dlouho znáš,
chtěl bys říct: já lásku svou ti dám ...
|
Čechomor:
Pavel Novák:
Poupata:
