Když tě potrefí láska jak trám,
taková, jakou já v hloubi duše mám,
pokoj ti nedá, děj se, co děj,
tak se, mládenče, ožeň a ty, holka, vdej.
Vem si ten závoj, myrtu a po bábě fiží,
ženich si snítku přišpendlí na kabát,
vem si ten závoj, už se ta chvíle blíží, blíží,
ať zvoní zvon a kapely můžou hrát.
Až budem v radnici před svědky stát,
tak mi snad uvěříš,
že tě mám rád
a že v tom lítám
a nevím, čí jsem,
tak si mně, propána, honem už vem.
Vem si ten závoj, myrtu a po bábě fiží,
ženich si snítku přišpendlí na kabát,
vem si ten závoj, už se ta chvíle blíží, blíží,
ať zvoní zvon a kapely můžou hrát.
Já, to se ví, taky už dávno vím,
jaká je láska krásná,
vím, že jsme pár a že tvoříme tým,
v milostné básni rým.
Vem si ten závoj, myrtu a po bábě fiží,
ženich si snítku přišpendlí na kabát,
vem si ten závoj, už se ta chvíle blíží, blíží,
ať zvoní zvon a kapely můžou hrát,
vem si ten závoj, už se ta chvíle blíží, blíží,
ať zvoní zvon a kapely můžou hrát.
|
Waldemar Matuška:
Bohuš Matuš:
Waldemar Matuška:
Waldemar Matuška:
