PAmiapouek arara zCobáčkem z krabičky
vGytáh' mi před léty na pouti los,
stálo tam: čAmieká tě kytara, slAdimáva a písničky,
smEůla a rozbitý nos.
Řek' jsem mu: má krásné peří, papouku-hlupáčku,
pouový čaroději,
ale kdo by dnes věřil osudům za kačku,
poukázkám na naději.
Ž: AmiOsud se nepíe přCes kopírGák,
Cosud se nGa pouti nAmievybírEá,
Amiosud je malůvka nCa lemu tGalíře,
vAmiystydlá polévka zchEudlého malíře, mAmialíře, hm.
V zahradě za domem trnul jsem v úasu,
kdy potom jednoho dne
spatřil jsem Salome s lilií u pasu,
jak ke mně pomalu jde.
Mé srdce spálila kopřiva, e něco nesmí se,
i kdy by mělo se dít,
pohřbený zaiva, pak s hlavou na míse,
bylo mi od toho dne těko ít.
Ž: Osud se nepíe přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je malůvka, vítr ji pomačká,
pečená brambora zmoklého pasáčka, pasáčka, hm.
S rukama nad hlavou, sám sobě rukojmím,
bojácný o vlastní strach,
procházel Ostravou trhovec odbojný,
já mu lapal po patách.
Prodával zelí a kedlubny, nohy nás bolely,
zvolna se rozpadal at,
on tloukl na bubny a já na činely,
tak jsem se naučil hrát.
Ž: Osud se nepíe přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je malůvka visící v kostele,
knoflíky po kapsách dobrého přítele, přítele, hm.
Salome, vra se mi, volal jsem do noci
květnaté přívaly vět,
jsem nemocen písněmi, není mi pomoci,
horečka bortí můj svět.
před bytem stojí mi noíři s cákanci na botách,
na zádech plátěný vak,
hraju jen na čtyři akordy ivota,
stíhám to jen tak, jen tak
Ž: Osud se nepíe přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je malůvka hebká jak oblaka,
akovská čepice smutného zpěváka, zpěváka, hm.
Končí se dostihy smutku a radosti,
sázky se vyplácejí,
napsal jsem do knihy přání a stíností
o svojí beznaději.
okej se pousmál ukázal na koně,
plemenný arabský chov,
koni jsem cukřík dal a pak jsem přivoněl
a zazpíval beze slov
Ž: Osud se nepíe přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je malůvka, tisíc let nepřečká,
balónek vnoučete, hůlčička stařečka, stařečka, na, na...
|