LIVE: První návštěva A-ha v České republice zůstala za očekáváním

Vydáno 02.05.2022 | autor: Jan Trávníček

Koncert A-ha, tedy kapely, jenž umetla cestičku formacím jako Hurts nebo White Lies, byl bohužel jednou z těch smutných akcí, u kterých jako novinář musíte chvíli přemýšlet, než zjistíte, za co je vlastně můžete pochválit. Uznejte sami.

LIVE: První návštěva A-ha v České republice zůstala za očekáváním LIVE: První návštěva A-ha v České republice zůstala za očekáváním


A-ha
Praha, O2 arena
1. 5. 2022

Debutové album A-ha Hunting High And Low bylo v roce 1985 určující pro budoucnost synth-popového tria. V roce 2022 už ale je tak nějak moc „old-school“. Což je sice na jednu stranu logické, ale přece jen...

S A-ha si zpívala celá O2 arena, původní členové zahráli největší hity včetně Take On Me

Na pódiu byla za celkem šesticí muzikantů pouze jedna velká obrazovka, která ale snímala hlavní protagonisty spíše sporadicky, takže pokud jste neměli lístky někam k pódiu, viděli jste z nich spíše drobné tečky. Nad ní a pod ní pak byla řada světel, které ale velkou parádu neudělaly.

Samotní muzikanti byli po většinu vystoupení statičtí a obecně tak nějak bez života. Emocí do diváků mnoho nepřenášeli. Nějaká snaha o showmanství nebo komunikaci s publikem se omezila jen na dvě příležitosti, kdy ke sborovému zpěvu vyzval klávesista Magne Furuholmen. Zpěvák Morten Harket si většinu koncertu sahal na ucho, nejspíš měl problémy s in-ear odposlechem. A už když se jal zpívat úvodní Sycamore Leaves, kladl si leckdo otázku, zda na závěr koncertu bude, i vzhledem ke svému pokročilému věku, ještě schopen zazpívat výšky v Take On Me.

Koncert dohromady čítající zhruba hodinu a půl hudby proběhl bez předskokana a bohužel ještě s dvacetiminutovou předstávkou. Ta u podobných akcí nebývá běžná a působila rušivě. Zvláště proto, že teprve u bondovské The Living Daylights, která zakončovala první část, se do té doby pouze slušně tleskající publikum konečně trochu rozvášnilo a zapojilo do děje. A tak jen co se diváci začali zvedat ze židlí a sborově zpívat, tak šmitec. Pauza a zase ta energie vychladla.

Kapela na podzim chystá novou desku True North, zahrála z ní tedy dvě ukázky, přičemž ta druhá, baladická You Have What It Takes ,patřila k tomu lepšímu, co v O2 areně ten večer zaznělo.

Vzhledem k tomu, že sestava v USA nikdy výrazněji neprorazila, dostala se v roce 2002 do skupiny těch největších zázraků jednoho hitu, které dávala dohromady tamní stanice VH1. A je škoda, že na tu pauzu došlo, protože přesně těch dvacet minut z přestávky bylo těch, které by koncertu k lepším dojmům pomohly. To by se totiž mohlo dostat i na novější hity Summer Moved On nebo Forever Not Yours, které dodnes hrají středoproudá rádia, a u kterých možná řada lidí ani neví, že jsou to právě A-ha, kdo za nimi stojí, a díky nimž by snad i pražské publikum na nelichotivé zařazení v žebříčku mohlo zapomenout, protože to prostě není pravda. Nicméně program večera byl daný, a tak se skutečně čekalo až na ten jeden hit, který zastínil všechny ostatní.

Po přestávce a asi pětiminutovém animovaném filmu Commuter, který posloužil jako intro k singlu Train Of Thought, odezněla slíbená deska Hunting High And Low, přičemž opět to byla balada, v tomto případě tedy titulní píseň, ve které frontman zabodoval procítěnějším přednesem a dal tak vzpomenout na to, že zrovna slavíme první máj. Zbytek skladeb dostal nepatrně rockovější háv, než jak jej známe z alb, a než se člověk nadál, už se zpíval druhý největší hit večera, tedy The Sun Always Shines On T.V. Ten byl výborný a jako přídavek samozřejmě nemohlo chybět Take On Me.
Byly to právě tyto dvě skladby, které publikum ocenilo nejvíc a u nichž se ze svých sedaček nahrnulo pod pódium a křepčilo až do konce. Velkou pochvalu je třeba vyseknout i zpěvákovi, který ty výšky ve svém největším hitu nakonec uzpíval se ctí. Kéž by však celý koncert probíhal alespoň tak, jako posledních zhruba patnáct minut. Ty byly jednoznačně nejlepší.

Zbytek ale byl spíše zklamáním. Průměrem, na který se brzy zapomene. A který ani nelze srovnávat s jinými stadiónovými koncerty, které z libeňské haly známe z posledních osmnácti let. A-ha by totiž z takového srovnání s konkurencí bohužel nevyšli vítězně.

Setlist: Sycamore Leaves, The Swing Of Things, Crying In The Rain, Forest For The Trees, You Have What It Takes, I've Been Losing You, Scoundrel Days, The Living Daylights, přestávka, Commuter (Film by Michael Patterson), Train Of Thought, The Blue Sky, Living A Boy's Adventure Tale, And You Tell Me, Love Is Reason, I Dream Myself Alive, Here I Stand And Face The Rain, Hunting High And Low, The Sun Always Shines On T.V., Take On Me

Text: Jan Trávníček, foto: Iveta Valentová, video: Jarda Hudec
Témata: A-ha, koncert, Praha, O2 arena, Morten Harket, Magne Furuholmen, Paul Waaktaar-Savoy

2,00

čtenáři

hlasuj
zavřít