Hlavní obsah

Britská skupina Take That: Teď je život dobrý. Užívejme si ho

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

„Až budu dost bohatý, postavím si ke svému domu tunel,“ pomyslel si jeden ze členů Take That, zatímco jeho přítelkyně se schovávala pod zadními sedadly vozu a on se snažil odlákat své fanynky hlídkující před domem. Byla polovina devadesátých let a Gary Barlow, Howard Donald a Mark Owen, tehdy ještě s Jasonem Orangem a Robbiem Williamsem, prožívali osobní beatlemanii.

Foto: Live Nation

Take That - zleva Gary Barlow, Mark Owen a Howard Donald

Článek

První etapa nejslavnějšího britského boy bandu trvala šest let. Později se skupina vrátila na scénu ve čtyřech, na jedno album a turné se k nim přidal i Williams, jenž mezitím nastartoval úspěšnou sólovou kariéru.

Od roku 2014 ale Take That tvoří jen první tři jmenovaní. Loni vydali deváté studiové album This Life a 16. října přijedou poprvé do Prahy do O2 universa.

V devadesátých letech vás publikum na pódiu zasypávalo naparfémovanými plyšovými medvědy a po koncertech lidé pronásledovali vaše vozy. Jak svou lásku fanoušci projevují dnes?

Donald: Dělají úplně to samé.

Owen: No to určitě. Ale vážně, dnes s námi především zpívají, znají každé slovo. Pokaždé, když vyjdeme na pódium, vidíme jejich rozzářené tváře a můžeme s nimi sdílet to nadšení. Vždy mám pocit, že se děje něco výjimečného. Celý večer cítíme, že nás s těmi lidmi poutá zvláštní vztah, a je to krásný pocit.

Barlow: Je vlastně až legrační, jak moc se snažíme o to, aby byla naše show skvěle nasvícená, a vymýšlíme, jak má vypadat pódium, ale přitom zdaleka nejlepší výhled máme my. Nezáleží na tom, jaký máme den, jakmile se podíváme z pódia, víme, že všechno bude jen dobré.

2024: Na českých pódiích zazáří Rammstein, Sting, Bruce Springsteen, Jonas Brothers a další

Hudba

U příležitosti vydání loňského alba jste natočili několikadílný podcast. Mimo jiné jste se v něm svěřili, že vyrovnat se se slávou, která vás potkala, a přijít na to, co vlastně pro vaše životy znamená, nebylo lehké. Už jste to vyřešili?

Donald: Věřím, že ano. I dnes máme občas své chvíle, ale v devadesátých letech nebyl nikdo, kdo by nás dokázal připravit na to, co všechno se stane a jak se budeme cítit. Byla to věc, kterou se člověk musel učit za pochodu. A za pochodu jsme se také museli vyrovnávat se všemi emocemi. Dnes už je to jiné.

Většina našich fanoušků dospěla, vodí na koncerty své děti, my sami máme děti a všechno je umírněnější. Pořád ale máme skvělé publikum, které dokáže být hlasité, jen je to víc v klidu. Už to nejsou vřískající teenageři. V našich začátcích tihle mladí lidé postávali před našimi domy a všude nás sledovali. Bylo to tvrdé nejen pro nás, ale bylo to těžké i pro naše rodiny. Naši blízcí to museli ustát, pokud se s námi třeba chtěli objevit na veřejnosti. Nebyly to lehké časy. Ze začátku je tohle vzrušující, ale po čase už začne být těžké ten tlak zvládat.

Barlow: Prožívali jsme to v letech, kdy životní rovnováhu hledá každý. Sleduju to na svých dětech. A ještě jedna důležitá věc. Stále si uvědomuji, že hudba je můj zachránce. Kvůli ní jsem v téhle kapele, je to má kotva a důvod všeho, co dělám.

Kvůli ní ráno vstávám a pak vyjdu z domu. A hudba nás také vždy ve správný čas přitáhla zpět k sobě. Díky ní je vše opravdové, protože nezáleží na tom, jak úspěšný jste byl kdysi. Když jdete do studia a nemáte srdce na pravém místě, nová muzika nepřijde. To člověka drží na zemi. Pardon, to byla moc dlouhá odpověď, ale muselo to ven.

Owen: Mně se to líbilo.

Tvorba vás tedy stále baví?

Owen: Když jsme začínali, měli jsme přesné instrukce, kde, kdy a s kým budeme pracovat. Jeli jsme podle rozvrhu, který jsme nevymýšleli my sami, a asi to v té době bylo moudré. Ale časem to bylo čím dál otevřenější a proměňoval se i náš vkus. Zkoušeli jsme proto jiné producenty a jiný zvuk.

Kromě toho, čím je člověk starší, tím lépe umí komunikovat, což je při tvorbě důležité. Naučili jsme se lépe komunikovat jak mezi sebou, tak skrz naši muziku. Tohle přichází až se zkušeností. Dnes si už dlouhou dobu směr určujeme sami. Hodně o tom diskutujeme a naštěstí se nám zatím daří. Proto nás tvorba stále baví.

Jaké časy byly pro Take That nejšťastnější?

Barlow: Je moc smělé říct, že to je právě teď? Opravdu se máme dobře. Teď je život dobrý. Užíváme si ho.

Tipovala jsem, že řeknete rok 2009, kdy jste absolvovali turné The Circus Live, jehož součástí byl robotický slon v nadživotní velikosti.

Donald: To se asi pro každého z nás liší, ale já osobně zrovna na tohle vzpomínám opravdu rád. Cirkusové koncerty byly fantastické. Abych byl upřímný, mám pocit, že jsme jich neměli dost.

Přál jsem si, abychom mohli právě s touto show projet celý svět. Byla ale produkčně příliš náročná. Nebyla to show, se kterou by se tehdy dalo dost dobře cestovat.

I v současné době určité věci s kapelou zažíváte poprvé, například nahrávání zmiňovaného kapelního podcastu nebo účast v některých televizních show. Také poprvé vystoupíte v České republice. Co dalšího?

Barlow: Já si pro tohle turné stanovil určité osobní cíle. Například, že se pokusím trochu zpomalit a užívat si ho. Chci prožívat na pódiu přítomný okamžik a nemyslet na další den nebo dokonce rok. Mám totiž velké, až otravné sklony plánovat. Těší mě, že se mi teď docela daří být v přítomném okamžiku a užívat si to.

Mám velké štěstí, skvělou ženu, děti a rodinu, všem se daří dobře a já můžu být na turné a bavit se. Navíc jsme jako kapela a přátelé v dobré životní fázi. Pro mě je proto tohle turné oslava. Neplánovali jsme to tak, ale já to tak cítím.

V Praze vystoupí Billie Eilish. Přijedou i Take That, Seal nebo Twenty One Pilots

Hudba

Výběr článků

Načítám