Pavel Brilla (Come And Play): Teď frčí akustické kytary, elektronika ale zase přijde

Pavle, ve vaší první kapele jste začal hrát už ve třinácti letech. Jak jste se k tomu dostal?
Chodil jsem tehdy často do legendárního chebského klubu Šance. Hrávaly tam skvělé světové kapely a viděl jsem tam jako teenager nezapomenutelné koncerty. Už tehdy jsem hrával na kytaru a jednou mě oslovili kluci z chebských Short Time. Byl to tehdy skvělej počin a velkej místní objev. Vůbec jsem tehdy neváhal. Po nějaké době mi kluci z hardcorové kapely Albion nabídli pozici basáka. Albion se mi vždycky moc líbili. A pak už to nešlo zastavit. Byla to skvělá doba. Rád na to vzpomínám.

Come and Play se z klubů dostali na náměstí. V Opavě roztančili diváky

Hrál jste dokonce i v Irsku, kde jste několik let žil. Je to země s velkou muzikantskou tradicí, jak tam lidí vnímají hudbu?
Do Irska jsme právě odjeli s klukama z Albionu. Vždycky nám všichni tvrdili, že jsem se narodili ve špatnou dobu na špatném místě. Že by nám to slušelo v Anglii. Paradoxně, když jsem se přestěhovali na šest let do Irska, začali jsme v zemi, kde letí kytary, hrát elektronickou muziku.

Byl jste tam také členem elektronického projektu Liu Cain. Prý jste s ním slavili úspěchy i v USA, je to tak?
To je pravda. Začali jsme dělat na novém elektronickém projektu pod názvem Liu Cain s polskou zpěvačkou Moirou Noise. Bylo to super. Děsně mě to bavilo. Tehdy si nás na MySpace začali všímat hudební kritici, převážně z USA. A pak to dostalo nečekaný spád. V New Jersey o nás hezky mluvili v rádiích a nasadili nás do hitparády. Kapely z anglicky mluvících zemí mají prostě dveře "do světa" o něco víc otevřené.

VIDEO: Come and Play patří se svým akustickým popem k velkým objevům české scény

Proč tedy nakonec projekt skončil a vy jste se vrátil do České republiky?
Já osobně už jsem stál před osobní otázkou, co bude dál. Pět let uteklo jako voda a já chtěl zase změnu. Tak nějak jsme se všichni sešli v podobném rozpoložení, tak jsme prostě jeli zpět a já si v Čechách otevřel fotoateliér.

Jak irské prostředí ovlivnilo vaši pozdější kariéru? Jaké vlivy jste tam nasál?
Irsko mě upřímně spíš posunulo v rovině lidské než hudební. Přišel jsem na to, co v životě chci a kam chci směřovat. Po stránce hudební jsem spíše rád za koncerty, které jsem v Irsku mohl vidět a které jsem si mohl zahrát.

V poslední době jste byl hodně vytížen, protože jste vystupoval s Lenny, Michalem Hrůzou i Come and Play. Jak se to dá časově skloubit?
Pravda je taková, že s Lenny v současné době už nevystupuju a u Michala Hrůzy zaskakuju jen některé koncerty, když je potřeba. Jediná má stálá kapela v současné době je právě Come and Play, čili všechno se dá stíhat dobře.

Come and Play jsou teď poměrně hodně vidět, zabodovali jste například u diváků Óčka. Co je u vás nového, chystáte nějakou novou desku?
Loni jsem se mohli pochlubit animovaným videoklipem, který jsme také pokřtili na skvělé akci v La Loce v Praze. Co se týká materiálu na novou desku, zrovna na něm pracujeme. Chystáme se udělat jeden razantní krok - vydat písničky s českými texty. Možná to bude znít jako klišé, ale snažíme se, aby každá písnička byla originál a byla dobrá sama o sobě, a ne jen v rámci celého alba. Mělo by to být moc fajn. My osobně jsme  novými nápady nadšeni.

Žánr akustického popu se u nás teď vrací na výsluní. Čím to podle vás je, jsou už lidé přesycení elektronikou?
To je normální proces. Je to taková pomyslná spirála. Tak to bylo v muzice už několik dekád. Vždy po několika letech se hlavní hudební proud začne podobat něčemu, co už tu bylo, ale v novém hávu. Teď prostě frčí zase akustické kytary. Já osobně pořád tak nějak zůstávám na Depeche Mode, Cure ale třeba i Kraftwerk, Bjôrk a Sigur Rós. V Irsku například frčí starý metal. Elektronika zase přijde.

Slyšel jsem, že váš nový klip se možná bude vysílat i na evropské MTV. Jak se to povedlo?
To je spíš otázka na naši manažerku. Je za tím dost práce, ale taky štěstí a kontakty. Je taky asi trochu jiný než klasický klip. I to mu možná pomohlo.

Jak to vypadá s vaší účastí na letošních festivalech? Otevírají vám organizátoři dveře, nebo vás stále vnímají spíš jako menší kapelu?
Jak kdy a jak kdo. Zatím to ale vypadá, že je progres znát. Nabídky jsou stále lepší a zajímavější. Víc zatím říct nemohu.

V současnosti slaví u českého publika často úspěch model společného turné dvou nebo více kapel. Neuvažovali jste o tom, že se s někým spojíte?
Nedávno jsme to s Matějem (Burdou, zpěvákem Come and Play, pozn. red.) řešili. Pokud bychom se pro tuto cestu rozhodli, chceme nejprve pořádně zvážit, s kým to naplánovat a s kým se spojit, aby to bylo co nejzajímavější pro diváky.

Josef Martínek, foto: archiv kapely