Marta Kubišová interview: Zpívání mi chybět nebude. Nestýskalo se mi po něm, ani když jsem zpívat nesměla

O svém novém albu Soul říkáte, že je vaše poslední. Proč jste se rozhodla rozloučit zrovna soulovými coververzemi?
Původní nápad byl od Jiřího Svobody, začal o něm mluvit asi před třemi lety na Letní scéně Divadla Ungelt, kde jsme hráli muzikál Touha jménem Einodis. Tehdy navrhl, že bych mohla přezpívat skladby Arethy Franklin, kterou mám ráda. Probírali jsme to s Petrem Maláskem, s nímž jsem album připravovala, ale některé její písně, co se mi líbí, bych asi neuzpívala. Rozhodli jsme se to tedy pojmout jako výběr soulových skladeb obecně, pečlivě jsme je vybírali právě s Petrem.

VIDEO: Skvělá Aretha Franklin rozplakala i Baracka Obamu

Nelákalo vás nahrát nové původní písně?
Nápadů a předloh bylo dost, ale moc nevystihovaly to, k čemu jsem vždycky tíhla. Proto jsem radši dala přednost skladbám zahraničních autorů, ke kterým vznikly české texty.

STÁLE ZPÍVÁM DO "ROZTRHÁNÍ TĚLA"

Texty psali celkem tři autoři, přičemž dva jsou od dnes již nežijícího Pavla Vrby. Ležely vám tedy v šuplíku už delší dobu?
Pavel mi je napsal do mého recitálu, což je několik let zpátky. Vystupuji s nimi už zhruba čtyři roky. Z nové desky zpívám živě celkem čtyři písně. Další texty napsali Václav Kopta a Marta Skarlandtová.

vložte odkaz, text nemažte

Zpíváte je pouze v Divadle Ungelt, nebo i někde jinde?
Pravidelně zpívám v Ungeltu, ale neodmítám ani další nabídky. Stále zpívám do "roztrhání těla". Kromě Divadla Ungelt, kde vystupuji už 19 let, jezdím i různě po republice, jen se vždy vracím do své postele, protože nocování po hotelech mi nevyhovuje.

Říkáte, že zpívat budete do listopadu příštího roku. Chystáte kromě svého recitálu ještě nějaké speciální "rozlučkové" koncerty?
Do září 2017 mám koncerty s Divadlem Ungelt. V září a říjnu pak následuje série koncertů s rozšířenou kapelou Petra Maláska. Koncerty mám naplánované do 1. listopadu 2017, kdy budu mít 75. narozeniny.

Proč chcete příští rok končit?
Čas i události kolem mě pádí neuvěřitelně rychle a já jen počítám, kolik kotrmelců při tom udělám. Vždycky jsem věděla, že chci zpívat jen do té doby, dokud na to budu stačit. Nechci se dostat do fáze, kdy bych na pódiu vzbuzovala soucit.

Bude se vám po zpívání stýskat?
Ani náhodou! Nikdy jsem nebyla holčička, která chtěla být od šesti let herečkou nebo zpěvačkou. Vyzkoušela jsem si to už během těch dvaceti let, kdy jsem zpívat nesměla. A ani tehdy se mi nestýskalo.

. 
Marta Kubišová v šedesátých letech a dnes. Foto: Tomáš Vlach

KOLEGY JSEM ČASTO LITOVALA

Opravdu se vám tehdy nikdy ani na chvíli nezastesklo?
Snad jen když jsem z rádia slyšela, jak Věra Špinarová zpívala písničku z filmu Tenkrát na západě. Tu bych si bývala taky ráda zazpívala. Jinak jsem ale na kariéře vůbec nelpěla, obzvlášť v tehdejším režimu. Vlastně jsem kolegy často litovala. Také dnes mám pocit, že žiju úplně všední život, s výjimkou těch dvou hodin na jevišti.

Proč jste se tedy po roce 1989 rozhodla k pěvecké dráze vrátit?
Protože moje dcera Káťa toužila po videu, které bylo tehdy hodně drahé, stálo asi 60 tisíc Kčs. Se svým platem úřednice bych na něj neměla. Dala jsem jí na vybranou: Buď budu zpívat a to video si možná budeme moci pořídit, nebo zůstane vše při starém. A Káťa řekla, ať zpívám.

Bylo pro vás velké zadostiučinění, když jste po letech zákazů znovu mohla svobodně vystupovat?
Člověk už si to pak ani moc neuvědomuje, když vidí, jaké jsou okolo všeho starosti. Po dvaceti letech bylo všechno úplně jinak, musela jsem dát dohromady kapelu a naučit se znovu fungovat v branži. Hodně mi s tím pomáhal Zdeněk Rytíř.

Jaké to je, když člověk koncertuje po tak dlouhé době? Měla jste trému?
Trémou naštěstí netrpím. Jediné, z čeho jsem měla trému, byly za mojí "první kariéry" chvíle těsně před vystoupením. To mě lidi kolem hecovali, začali se mnou lomcovat, nakopávat mě, vždycky jsem si říkala, co to je za zvláštní zvyk. Ale k divadlu to částečně patří. Po těch dvaceti letech mě nejvíc potěšilo, že na mě lidi nezapomněli. Moje publikum se ale stále proměňuje, i dnes se divím, že na moje koncerty chodí také malé děti a mladí lidé.

Čím si vysvětlujete, že vás i dnešní mladí respektují? Může to být proto, že si vás váží také z morálního hlediska?
Říká to hodně lidí, třeba na tom něco bude. Možná si mě stále spojují s těmi událostmi z minulého režimu. Vždycky si říkám: Kdyby tak věděli, jaký jsem kalamitní člověk (smích).

JEDEN MAGICKÝ HLAS TU JE

Vznikl o vás také dokument Magický hlas rebelky v režii Olgy Sommerové, ten měl také úspěch napříč generacemi. Zaznamenala jste to?
Je pravda, že na premiéře v Karlových Varech bylo hodně mladých lidí, toho jsem si všimla. Dokonce se někteří ani nevešli do sálu a zůstali stát venku. K natočení filmu mě přesvědčil Milan Hein. Když jsem později měla infarkt, byla jsem nakonec ráda, že mě "ukecal".

Film se jmenuje Magický hlas rebelky, myslíte, že i mezi dnešními mladými zpěvačkami je nějaký magický hlas?
Ano, je - Aneta Langerová.

Aneta Langerová interview: Kontrasty jsou životadárné, baví mě zjišťovat, do čeho všeho jsem schopna vstoupit

S Anetou vystupujete v muzikálu Touha jménem Einodis, jaká pro vás tato spolupráce je?
Při přípravě muzikálu jsme se hodně skamarádily, letos jsme ho hrály už čtvrtou sezónu. Aneta byla také mojí duševní oporou při natáčení filmu Magický hlas rebelky, zejména tam, kde mě už odvaha opouštěla. A nakonec je také kmotrou mého nového alba Soul, společně jsme ho nedávno pokřtily. Touhu jménem Einodis spolu budeme hrát i příští rok na Letní scéně Divadla Ungelt, dá-li Pán Bůh… Je škoda, že vystoupení jsou vždycky jen přes léto, protože do kamenného Divadla Ungelt se zkrátka nevejdeme.

Kmotrou nového alba Marty Kubišové je Aneta Langerová. Foto: Martin Kubica / Supraphon

Říkáte, že až skončíte se zpěvem, chcete napsat knihu. O čem bude?
Ze všeho nejdříve si chci po skončení kariéry odpočinout od toho hektického života. Knihu plánuji, ale začnu na ní pracovat asi až v roce 2018. Musím si napřed dát dohromady všechny svoje poznámky. Bude to takový můj pohled na všechno, co už bylo mnohokrát někým jiným publikováno. Myslím, že je načase, abych se k tomu konečně vyjádřila já.

text: Josef Martínek, foto: Tomáš Vlach, archiv

Témata: Marta Kubišová, Soul, Aneta Langerová, Divadlo Ungelt, Magický hlas rebelky