Hvězdy velikosti Twenty One Pilots příliš rozhovorů nedávají. Obzvlášť na festivalech. Jejich přístup je však jiný. Chtějí být fanouškům co nejblíž, a to i prostřednictvím rozhovorů, vysvětlují mi pár hodin před vystoupením Tyler Joseph a Josh Dun.
Patříte letos na festivalu mezi největší hvězdy. Znervózňuje vás ještě nějak být headlinerem nebo už je to jedno?
Tyler: Jen trochu. Myslím, že tohle je ten nejlepší způsob, jak jsme se sem do Česka mohli vrátit. A víte, nervozita není úplně špatná věc. Nutí nás se co nejlépe připravit, takže s ní vlastně pracujeme rádi.
 |
Zásadní problém s trémou tedy nemáte?
Josh: Někdy to přijde, Ale jak říkal Tyler, je důležité si uvědomit, že jsme vždy dobře připraveni a že už jsme toho hodně zvládli. Ne vždy to samozřejmě funguje, někdy je prostě potřeba nechat ten stav být a počkat, než po pár písničkách odezní. A odezní vlastně vždycky.
Vaše alba na sebe navazují, každé má svou promyšlenou dramaturgii. Není to ta série písniček jako u jiných popových hvězd…
Tyler: Věděli jsme od začátku, že takto chceme pracovat. A to hlavně, protože jsme věděli, že se nám to jednou vyplatí. Část nás věřila, že prostě uspějeme a splní se nám sen. Myslím, že pokud tuto víru v sobě nemáte, šance na úspěch je mizivá.
Záleží vám tedy na tom, aby vaši fanoušci poslouchali alba v celku?
Josh: My dva rádi posloucháme celá alba, protože si myslíme, že většina muzikantů ty písně skládá po sobě tak, aby dávaly nějaký větší smysl. Ale neznamená to, že to tak musí dělat každý. A taky se vám prostě logicky všechny písničky nemusí líbit, tak je prostě přeskočíte.
A s tím jste v pohodě?
Josh: Naprosto.
Co pro vás dva znamenal covid?
Tyler: Vždycky bude naší prioritou nahrávat a tvořit hudbu pohromadě. Díky covidu jsme ale zjistili, že pokud nám to bude z jakéhokoliv důvodu znemožněno, zvládneme pracovat i jinak.
Takže to přineslo i něco dobrého.
Tyler: Ano, ukázala se nová cesta, jak tvořit, ale doufám, že se z ní nestane jediná. Pro některé už bohužel jedinou je.
Co ty špatné, co pandemie přinesla?
Josh: To je dost ošemetná otázka. Samozřejmě bylo na pandemii nejhorší to, že umírali lidé. To bych chtěl říct jako první. Nás osobně se to přímo nedotklo, v širším okolí jsme se s odchodem jejich blízkých setkali a to bylo velice smutné… Tak a teď z toho uměleckého hlediska: jednou z těch nejhorších věcí bylo, že jsme měli pocit, jakoby na naší kariéře někdo jen tak zmáčkl tlačítko „pause“.
To asi měli všichni, ne?
Tyler: Možná, a někomu to třeba ani nevadilo, ale náš úspěch byl velice přirozený a postupný a hlavně navázaný na živé hraní. Nebylo to tak, že bychom nahráli písničku na Youtube a najednou měli miliony fanoušků. Rostli jsme přirozeně s každou živou show a když si na to takto zvyknete, že jste každý den o malý krok dál díky koncertům, bojíte se pak, co s vámi během takové přestávky stane.
COLOURS DEN PRVNÍ: Američtí „piloti“ hráli Co jste hasiči |
Takže předpokládám, že svůj první pobyt na jevišti po lockdownu si pamatujete živě.
Josh: Bylo to úžasné a trochu nejisté zároveň, protože v tu chvíli ještě určitě nebylo jasné, jestli se situace znovu ještě nezhorší a my budeme koncerty muset znovu rušit.
Pamatujete si něco ze svého pražského koncertu před třemi lety?
Josh: Já si pamatuju, že jsem se naučil něco česky. Mám to ještě v telefonu (začne číst): Dobry vecer Praho. Vitejte na našem koncerte.
Pěkně! Vnímáte nějaké rozdíly mezi festivaly v Evropě a USA?
Tyler: V Evropě jsou volnější s svobodnější. V USA vzniká taková podivná hierarchie mezi návštěvníky kvůli různým cenovým kategoriím vstupenek. Prodává se třeba šest různých typů lístků. A většinou ti, co zaplatí nejvíc jsou ti, kteří jsou nám při haní nejblíž, což by nevadilo, většinou to jsou ale bohužel lidi, kteří nás moc nechtějí poslouchat. Tak se k nám pak nedostává ta nejčistší energie. A to mě trochu mrzí. Tady nám jí dáváte přehršel.
To vám tady v Ostravě můžu zaručit.
Tyler a Josh: Věříme.
