Alphaville: Buchlovské hudební léto slaví 15. let - Ji popatnácté se v zámeckém amfiteátru v Buchlovicích uskuteční celoletní festival Buchl... - vichr.cz
Jaromír Nohavica: Nohavica bude u nás - Nohavica bude u nás
Český pesničkár sa po piatich rokoch vráti na Červený Kameň.
... - sme.sk
Jaromír Nohavica: Potlesk z pesničkárskeho neba -
Jaromír Nohavica daroval poslucháčom záznam z koncertu. Vrátil sa na ňom k ruským kla... - nohavica.cz
Jaromír Nohavica: Nohavica ponúkol na stiahnutie DVD -
Český pesničkár Jaromír Nohavica si aj tento rok pripravil pre svojich priaznivcov vian...
Jarek Nohavica vystupuje málo. Tudí bude mít dost volného času. Take určitě najdeme nějakou tu skulinu na rozhovor. To byla má elezná logika, následovaná zdvořilým mailem, kdy a kde bychom se mohli sejít. Odpověď přila rychle: Teď jedu do Polska, vracím se 19.listopadu, ozvi se potom. A tak jsem si čtrnáct dní sepisoval otázky a poslouchal Babylon. Abych byl připraven. Jarek se vrátil a měl fofr. Připravoval se na mistrovství republiky ve scrabble poslední listopadový víkend a chystal velký koncert v Ostravě 4.prosince, kde se měly na pódiu sejít hvězdy různých ánrů od něj a po Dogu. Nae diáře se neprotnuly. Take jsem pěkně vzal připravené otázky a poslal je mailem. Nevím, jestli při psaní odpovědí Jarek losoval písmenka ze scrabble a sestavoval z nich věty, ale některé odpovědi byly za sto bodů. Posuďte sami. Některé pravopisné zvlátnosti jsem nechal tak, jak byly. Mají svůj půvab.
● Co se týče rozhovorů pro media, moc často je neposkytuje. Proč?
Myslím, e práci je třeba hlavně dělat a ne mluvit o ní.
● Větina zpěváků se snaí, aby v okamiku, kdy jim vyjde album, byla několikrát v televizi, by třeba v různých Dobrých ránech, Dorami a jiných pořadech. Tebe tam nechtěli nebo jsi tam nechtěl ty?
Já bych se tam necítil.
● Má své internetové stránky. Ví, kolik lidí je navtěvuje?
Důleité je, e jak se zdá ijou. Internet je skvělý vynález.
TEN, KDO SKLÁDÁ A ZPÍVÁ PÍSNĚ
● Kolikrát do roka vystupuje a jak si volí místa vystoupení?
Podle dopisů a mejlů, které dostávám, asi vystupuji méně, ne bych měl. Co mi připadá na obě strany dobře. Já se těím, lidi taky.
● Celkem se vyhýbá přehlídkám, festivalům. Proč? A jsou nějaké vyjímky?
Hraní na samostatném koncertu si více uiju. Mám prostě z něho lepí pocit. Jsem tam já a proti mně ti, kteří po svobodné volbě a za své peníze přili pouze a jen na mně. A to mně hecuje a inspiruje. Navíc mne moc nebaví zákulisní rumec na festivalech. U ani s kamarády si člověk nemá čas potkat.
● Myslí si, e termín folk jetě vůbec něco označuje? Pokud ano, co? A co označoval v osmdesátých letech? Nevím.
● Povauje se za folkaře? Pokud ne, tak odkdy a jak by ses definoval?
Zase nevím, jak odpovědět a nechce se mi spekulovat a vymýlet si. Kdysi jsem řekl, e jsem ten, kdo skládá a zpívá písně. Tak dejme tomu, e je to nějak tak.
● S Karlem Plíhalem jste byli pro mnoho posluchačů takoví duevní blíenci. Ostatně v jistém období jste jezdili spolu a i na tvé nové desce hraje občas na kytary. Stýkáte se i soukromě? Myslí, e si jste stále stejně názorově blízko?
Názorově asi pořád, přeci jenom jsme u starí vlci a těko budeme měnit těce vydobyté a lopotně fixované názory na zásadní věci. O ty méně důleité věci, jako např. na jaké struny hrát, se hádáme stále. Kdy se potkáme. Co občas bývá. Teď méně, protoe Karel maká.
VYZKOUET NĚCO NOVÉHO
● Dřív ne jako písničkář jsi se prosadil jako textař. Píe jetě texty pro jiné? Jak často a pro koho?
Občas beru tzv. větí práce. Abych si vyzkouel něco nového. Tak jsem překládal muzikál Malované na skle, předtím Marschnerovu operu Vampýr, letos jsem psal texty k muzikálu na ledě Romeo a Julie. Pro jiné píu u velmi málo. Snad jen pro kamarády z Dogy. Těký bigbít. Mně u to nejde tak jako dřív. Zlenoil jsem psaním jen pro sebe.
● Dovedl by sis představit album typu Jaromír Nohavica v cizích slubách aneb písně pro různé interprety od Jaromíra Nohavici? Které z textů bys na něj zařadil? A jaký repertoár by sis naopak vybral na album, které by jsi měl nazpívat sám z písní jiných?
To není na časopiseckou odpověď. Kadá deska chce dlouhé měsíce přípravy a vymýlení a realizace. Opravdu nevím.
● Otextoval jsi muzikál na ledě Romeo a Julie na muziku Borise Urbánka. Dovedu si
představit, e napsat písničky do snad nejslavnějího příběhu neastné mladičké lásky je pěkná tvůrčí výzva. Můe popsat historii i současnost tohoto projektu?
Dostal jsem krásnou muziku od Borise na cédéčku a označená místa v Shakespearově textu, která jsem měl zbásnit. Kdybych byl býval byl věděl Teď u vím víc. Kromě jiného, e (a klidně mě zastřelte) v Romeovi a Julii Shakespeare vaří hóódně z vody.
● Tvá písnička o fotbalu je populární a těko si ji lze vykládat jinak, ne jako vlídné pousmání nad mentalitou fotbalových fanouků. Noviny ovem nedávno přinesly tvoji fotku s Mirkem Topolánkem na utkání Baníku. Jak je to s tvým vztahem k fotbalu?
A to jsem jetě klukům hokejistům z Třince ve finále pleof před lety ivě zpíval na ledě státní hymnu. A dodnes si pamatuju, jak jsem se nadechoval před vyprodaným stadiónem a televizníma kamerama k Nad Tatrú se blýska My máme v rodině ke sportu pasivnímu i aktivnímu vřelý vztah.
● Teoreticky vzato je sport konkurentem kultury a vede o pěkných pár koňských délek. Sport a kultura se utkávají v boji o peníze, o zájem diváků, o televizní přenosy, o generování hvězd pro mladou generaci. Proč skoro ve vem vede sport?
Ale nevede.
DLOUHÁ LÉTA U CIRKUSU
● Pojďme si teď povídat o tvé nové desce. Připadá mi, jako by se blíila zvukově zpět k Mikymauzoleu, instrumentace je střídmějí, do některých písní se vrací Karel Plíhal. Co tě k takovému rozhodnutí vedlo?
Moná, e celá odpověď je skrytá v jednom z uvaovaných názvů desky. Dlouhá léta u cirkusu.
● Deska začíná písní Krupobití. Popravdě řečeno píseň mi připomíná základní metaforou písničku od Karoliny Kamberské ze Sester Steinových, hranou jen obrácenými kameny. Take otázky: Zná tu písničku? Bylo to úmyslné? Nebo prostě náhoda? Co na to říká?
Neznám. Ten text je hezký, ale jak ho tak čtu, kromě slůvka krupobití mi nijak nepřipomíná mou jemně erotickou píseň s hajmondkama dole v podkladu. Hajmondky je má zvuková pohlednice do mládí.
● Mařenka je věnována Krylovi. Je to píseň něná, v poslední sloce je bohatý rým, který musí
uchvátit kadého literáta (Vyplhám větvemi do koruny/Cestu nám osvětlí oko luny.). Právě Kryl byl mistr podobných rýmů. V čem jej jetě povauje za svého učitele?
Jsem rád, e sis viml onoho rýmu ten je právě Karlovým otiskem v mé písni. A pak vstupní obraz inspirovaný Bratříčku, nevzlykej Těch Karlových otisků je mých písních hodně. Já vím. Přeci jenom jsem se jeho písně učil zpaměti, kdy jsem začínal na kytaru a to potom zůstane v člověku hluboko někde v dui a u se toho celý ivot nezbaví. Ani v dobrém, ani ve zlém. Leí to tam, leí, bez toho, e bychom do posledka věděli, proč a co vechno.
● Ostravo je píseň lokálpatriotská. Jsi skutečně ostravský lokálpatriot? Jaký je tvůj vztah k Českému Těínu? Zvolil jsi formu prakticky hospodského muzicírování s heligonkou proto, aby toho patosu nebylo v písni moc?
Ono to je hlavně vechno Slezko, nebo chce li Severní Morava. My jsme tady jeden region. Lidsky i pracovně propojeny. (S tvrdym krátkým na konci.) A co se týče heligonky: Já jsem si ádnou formu nezvolil, forma si zvolila mne.
● Babylon povauji za první z vrcholů desky a chápu, e se stal písní titulní. Vize světa jako Babylonu, kde ničemu nerozumím, vůbec nic nechápu a nemám ádný plán je asi vize, se kterou se ztotoní mnohý. Být cizincem ale znamená sice nerozumět, ale vidět vechny věci nově, vnímat detaily, které u domorodec nevnímá. Já jsem byl nadený z toho, e si koupí barvy olejovky, potápěče do sodovky, struhadlo na mrkev. Tedy z tohopotápěče. To jetě někde prodávají? Nebo je to jen vzpomínka na dětství?
Je vidět, e jsme podobná generace. Kadá generace má nějakého svého potápěče do sodovky, blbůstku, která zmizí v propadliti dějin spolu s ní. Milé děti hlídejte si své potápěče do sodovky, ten ná se u nevyrábí, neprodává a neviděl jsem ho hezkou řádku let. Kde jsou mí potápěči do sodovky? Kde je má třistatřináctka?
● Na desce jsou i dvě staré písně. Na dvoře divadla je asi předevím díky Pobořilově trubce velmi zdařilou verzi. eny pak u jsou třetí verzí, kterou slyím. Po jedné nevydané (původně chystané pro Divné století) se objevila na prvním albu skupiny Neře v jejich podání. Z původní verze vypadla Dolly Buster, zůstala Cicciolina. Myslí, e tato verze u je definitivní a zdařilá?
Děkuji za nahrávku na smeč: Co je, Jirko, definitivní a zdařilé?
● Sestřičko ze pitálu rýmuje lásky-vlásky. Jistě, je to píseň komická, ale přece jen Nebojí se sáhnout po takovýchto rýmech?
U této písně jsem proil hodně strachu. Při rýmování, při vymýlení kytary, při psaní, při hraní na koncertech, při natáčení s Karlem, při rozhodování, jestli ji tam dát. Ta mi dala. Ta píseň. Je to jedna z nejhorích písní, jakou jsem kdy poskládal. Na desku jsem ji nakonec dal, protoe Karel se v závěru krásně směje. A to je historický klenot mám Karlův smích na desce!
TEPLO JE POKORA
● Masopust mne na první poslech uhranul a jednoduchá věta Teplo je pokora mi asi utkvěla v paměti na velmi dlouho. Jako by v té písni bylo mnoho magických míst, ale popravdě řečeno, kdy jsem se v tom začal nimrat, nějak mi to dávalo čím dál míň smyslu. Mozaika z krásných emocionálních slov? Jde tuhle píseň převyprávět? A má být vůbec píseň pochopitelná, nebo je silnějí, kdy v ní zůstane spousta náznaků?
Jestli ti zůstalo v paměti jediné místo, píseň asi měla smysl. Stejně časem vecky ty nae popěvky a slova opadají jak listy ze stromu a co my víme, co zbude.
● K Pochodu eskymáků mám jediný dotaz: Nepochodují za módního doprovodu poněkud balkánské kapely?
Je to zakázané? A navíc: Zkus se podívat na celou desku opravdu jako na Babylon.
● Milionář je nejzábavnějí píseň desky. Odtud dál si u legrace neijeme, proto jí asi dává tolik. A je to píseň co do počtu slov zdaleka nejdelí. Je nějaký vztah mezi délkou textu a délkou práce na písničce?
A to je zajímavé, e vůbec ne. Např. Mikymauzoleum, Muzeum a teď i Milionáře jsem vlastně vychrlil. Mě jsem náčrtky, nápady, něco v hlavě, něco na papíře ale pak jsem jedné noci k tomu sedl a (jak já říkám) v temném tunelu to sposkládal. U Milionáře jsem navíc zail zajímavou skutečnost, kdy jsem se opravdu upřímně sám velmi bavil, co mi vycházelo zpod pera. Poté, co jsem nastartoval úvodní situaci, jako by se mi ve dalí vymklo z rukou a lo vlastními cestami.
● Nic moc je pro mne nejsilnějí písní alba. Zpívá v ní to, co je asi pocitem mnoha lidí ve středním věku ve chvílích, kdy si uvědomuji zvlá jasně realitu: Já u mizím, zvolna mizím. Kdy tě to poprvé napadlo?
Ve čtyřech letech.
● Dlouhá tenká struna a Velká voda jsou vlastně o podobných ivotních pocitech jako předchozí písnička, i kdy vdy jinak udělané a z jiného úhlu pohledu. A taky hudebně dost odliné. Ale přece dát tři takové písně za sebe Nebál jsi se, e to bude příli silný akord?
To není má práce. Na sestavování pořadí písní je Vía (Sázavský pozn. red.). A je v tom velký mistr.
● Převez mě, příteli, jsem slyel z desky poprvé na počátku listopadu, kdy na hřbitovech jetě hořely duičkové svíčky. Bylo to magické. A chceme či nechceme, u tam na druhém břehu někoho máme. Ale věříme v onen druhý břeh? Byla ta píseň věnována někomu konkrétnímu?
Jsem rád, e jsem si troufl tu píseň napsat a nazpívat, jsem rád, e v magické chvíli ve studiu Mirek, Vía a já my tři, co u víme svoje jsme ji tak zničehonic mezi řečmi trefili. Víc se mi k ní nechce dodávat.
● Deska má nádherný obal s fotografií Tona Stana. Ale optimisticky ten obal moc nepůsobí. Myslí, e je to optimističtějí deska ne Mikymauzoleum?
To bychom se museli začít bavit o tom, co za ní a v ní vechno vidí. Já sám bych ti nabídl 7 různorodých variant.
● Co na ni říkali tví nejblií?
My u nás máme rádi krásné fotografie.
● Okamitě po vyjití se vyhoupla na první místo v prodejnosti. Musím říci, e mne to nepřekvapilo. Je to u pravidlem. Jak moc je to důleité pro tebe?
S jistou mírou nadsázky bych si odváil říci, e za ta dlouhá léta u cirkusu bych mohl sestavit jmenný seznam svých věrných fanouků. No a ti dělají to první místo. Důleití jsou pro mě oni
PŘEDSTÍRÁ, E MLUVÍ POLSKY
● Kromě Slovenska jezdí hrát i do Polska. V tom jsi dost výjimečný. Zpívá polsky, nebo česky a kdo ti překládá texty?
Zpívám česky, mezi písněmi mluvím polsky. No aby to neznělo nafoukaně já předstírám, e mluvím polsky a publikum předstírá, e mi rozumí.
● Dovedl by sis představit, e bys své nejlepí písně zazpíval třeba v angličtině?
Já určitě ne. A jestli někdo jiný tak to se těím, jak si poradí s refrénem Uí uí uí uí uí. Protoe u té písně bych to tak viděl nejpravděpodobnějí. Ale spíe ve francouztině.
● Není to tak dávno, co jsi vydal dětskou desku Tři čuníci. Tedy ne tak dávno pro nás dospělé, ale tvoje děti u jsou mezitím ve věku, kdy se můe stát dědečkem snadno a rychle. Myslí si, e pak napíe desku i pro vnoučata?
U ne. To se dělá jednou za ivot. Radost s vnoučaty bych spíe tipoval na psaní pohádek. Jestli udrím mylenku a péro.
● Z dávných dob si pamatuji, e jsi kdysi spěchal v kadém městě do antikvariátu a vracel se občas se zajímavými úlovky. Dělá to dosud a co jsi v poslední době ulovil?
No to si pi. A úlovky? Třeba Písně duchovní evangelické Českých bratří z roku 1615 s notacema. Ale to jen tak střílím z první, jinak je toho hodně. Je to má radost. Já ty kníky chvilku pohlídám a tak je polu v čase dál.
● Velké hvězdy občas na turné berou nějaké mladí perspektivní kolegy jako předskokany. Má to smysl a je někdo, koho bys takto rád představil svému publiku?
Já nejsem velká hvězda. Já se vem předskokanům omlouvám. Já su sobec. Já u teď hraju tak málo, e si chci kadý koncert uít, co nejvíc.
Ptal se a za odpovědi poděkoval
Jiří Moravský Brabec (lednové číslo časopisu Folk & Country)
Alphaville:
Jaromír Nohavica:
Krytof:
Jaromír Nohavica:
Lucie Bílá:
86
![KNI JaromĂr nohavica ChtÄl jsem jĂ zazpĂvat [cze]](http://www.supershop.sk/obrazky_icon/X_578939_87993.jpg){kind=icon}
