Björk – konceptuální císařka je nahá

Pokud použijeme popis z promo materiálů, jde o první album stvořené pro tablet iPad. Desítku skladeb si sice člověk může koupit v klasickém CD formátu, koncept desky ale jasně vyvstane až v momentu, kdy si člověk stáhne do svého iPadu písně ve formě aplikací. Pomocí nich pak může participovat na procesu skládání a společně s Björk dávat trackům finálním podobu. Tenhle revoluční způsob šíření alba vzbudil slušný ohlas dávno před datem vydání. Pokud se k němu připočítá ještě příběh o motivech vzniku desky Biophilia – totiž Björčina záliba ve studiu přírody a snaha zhudebnit její fungování – máme před sebou projekt, který právem vyvolává pozornost.

Björk, ve své dlouhodobé touze stylizovat se do neúnavné umělkyně podle pravých avantgardních tradic, si na nahrávání nechala vymyslet nové hudební nástroje, stvořila dokumentární film zachycující proces vzniku desky, pořádá workshopy. Nechybí ani klasický dovětek k desce v podobě klipu od Michela Gondryho.

To všechno jsou ale jenom konceptuální věci sdružené kolem hudby. A pokud je člověk odhodí ve snaze skutečně se zaposlouchat, zjistí možná nepříjemnou věc. Björk je zacyklená a ačkoliv jako experimentátorka a pionýrka hudby působí, ve skutečnosti se točí v kruhu. Není třeba pochybovat o tom, že svoji hudbu tvoří z upřímné snahy umělecky se vyjádřit a hudebně ztvárnit určité motivy, které ji zajímají – třeba pravidelnou periodicitu měsíčních fází nebo strukturu DNA. Problém ale je, že přestože se snaží k hudbě přistupovat stále novým způsobem, pořád u ní pracuje jakási zakořeněnost v jednom stylu.

Björk - Biophilia|foto: Universal Music

Když se totiž do elektronického cvrlikání, poměrně nenápaditých beatů a už dlouhé roky stejného hlasového projevu Björk člověk opravdu ponoří, zjistí, že se nijak zásadním způsobem neliší třeba od deset let staré nahrávky Vespertine. Zvuk sice naoko nový, schémata ale stejná.
Na desce jsou samozřejmě i světlá místa, třeba singl Crystalline s kulometným breakcorovým beatem, který naznačuje, jak by mohla Björk znít, kdyby byla odvážnější. Björk se totiž díky jejímu charismatu a přístupu k hudbě velmi věrohodně daří vyvolávat pocit, že ladně překračuje bariéry žánrů a otevírá nepoznačené hudební komnaty. Ve skutečnosti ale už od vydání předchozí desky Volta působí jaksi podivně vyschle a nenápaditě.

Björk|foto: Universal Music

A album Biophilia pak logicky není jiné – deska je velmi konvenční, skladby se vesměs potácejí v jakémsi melodickém vzduchoprázdnu a i sám hlasový projev už není tak strhující jako kdysi. Pokud člověk není zapálený fanoušek islandské hudebnice, při poslechu jejího aktuálního alba mu nezbývá než si povzdechnout: císařka je nahá.