Mariko, na podzim uplyne už 40 let, co jste měla tragickou autonehodu, která vás provždy upoutala na invalidní vozík.

„Tyhle věci nikdy z hlavy nevytěsníte, ani se s tím, co se stalo, člověk nikdy úplně nesmíří. Přesto musíte jít dál a snažit se žít tak, abyste měl radost ze života nejen vy, ale i lidé okolo vás.“

Proto na podzim vyrážíte na turné Vyznanie, v rámci kterého zavítáte do Košic a Bratislavy, ale i do Prahy a do Brna.

„Vždy jsem se považovala za československou zpěvačku a je tomu tak i nadále. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku mám spousty fanoušků, kteří mi píší a jsem s nimi v kontaktu. Vždycky když přemýšlím o koncertech, automaticky počítám s tím, že zazpívám i v České republice, protože jsem Čechoslovačka.“

Nehoda se vám stala, když jste se po koncertě vracela z Brna. S jakými pocity se teď po 40 letech od té tragédie vrátíte zpívat do největšího moravského města?

„Budu se těšit na skvělé publikum a na své fanoušky. Na to, že to bude v čase čtyřicátého výročí od nehody, nebudu vůbec myslet. I když přiznávám, že kdykoliv jedeme po D1, tak mám v místě nehody u Hustopečí husí kůži.“