The Strokes: únava z mnoha úhlů
Těžko si představit kontrastnější polohy: The Strokes na počátku milénia a nyní. Tehdy kapela stojící díky svému nadšeně přijatému debutu u počátku kytarové retro horečky. Teď - o jednu průměrnou a jednu zoufalou řadovou desku (a několik zbytečných sólovek) později - tu máme před sebou pětici muzikantů, která chvílemi působí dojmem, že musela kvůli své nové nahávce zůstat po škole.
Prvotina This Is It (2001) byla vlastně jedinou, superchytlavou garage-rockovou písničkou upečenou na jedenáct způsobů. Aktuální album Angles je naopak vykročením k větší stylové rozmanitosti - potenciál Strokes jako by tu byl v duchu titulu nahlížen z mnoha nečekaných úhlů.
Problém je, že jen v několika případech tahle sázka na diverzitu vychází. Pestrost tu jde ruku v ruce s roztěkaností, což je dáno zejména faktem, že nahrávací proces byl tentokrát poměrně neobvyklý; zatímco instrumentalisté obráběli své melodické motivy a háčky pohromadě ve studiu, frontman Julian Casablancas posílal své vokální linky zbytku kapely přes email. Angles je sice první deskou, jíž Strokes napsali opravdu společně (každá z pěti individualit přispěla svou porcí invence), nicméně demokratičtější přístup měl svá specifika, která se na písních odrazila v dobrém i zlém.
Těch několik silnějších míst zůstává rozeseto volně po ploše nahrávky, jejíž dramaturgie nepodléhá žádnému zřetelnému řádu. Povedené je úvodní královské (kvazi)reggae Machu Picchu, refrén závěrečné Life is Simple in the Moonlight, klasicky vystavěná Gratification i singl Under Cover of Darkness; nejvíc ale potěší skladba Taken For A Fool, která k trademarkům kapely přidává nečekaně vitální funkový sound. Zbylá polovina nahrávky se však topí v urputných a laciných pokusech s elektronikou (Games) nebo archaických rockových formulích, jejichž provedení prozrazuje značnou únavu organismu (viz zcela rozklížená Metabolism).
„Podrobuju tvou pozornost zkoušce", zpívá chytrolín Casablancas v úvodním tracku Machu Picchu, a dělá si tak trochu alibi. S tímhle nespojitým, v úhrnu spíš smutně tuctovým albem vážně není snadné mít vždycky trpělivost. Na druhou stranu, pokud mám být upřímný - čekal jsem to celé o dost horší.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
