RECENZE: Škwor sice přizval DJe, přesto zůstal sobě věrnej

Škwor

Sobě věrnej

Skladby:
Sobě věrnej, Příkaz zněl jasně, Pocit viny, Až si pro nás přijdou, Svět iluzí, Do tmy, Šťastnej konec, Pravda bolí, Král extrémů, Zapomenutý hříchy, Jízda snů, Jako dřív, Čistej stůl, Život takovej náš

14 skladeb 

Vydavatel: Supraphon a.s.

Škwor letos připomíná, že je na scéně už pětadvacet let. Za vrchol oslav byly od začátku považovány dva (s předstihem vyprodané) koncerty v hale O2 universum. Příznivci měli od začátku roku také informace o průběhu příprav dalšího studiového alba, tentokrát nazvaného Sobě věrnej.

Škwor dobyl O2 universum, oslavil v něm 25 let na scéně

Čtveřice patří mezi etablované party, tomu odpovídá i moment překvapení, který (ne)následuje po úvodním seznámení s aktuálním dílem. V promo materiálech sice skupina „vyhrožovala“ i zapojením DJe, na taneční parket však nemíří. DJ Flux do několika nahrávek přidal scratching, charakteristický a léty vybroušený zvuk party kolem zpěváka Petra Hrdličky ovšem jen lehce dochutil. Nic než rock vyznávající fanoušci nemusejí mít obavy z žánrového veletoče. Impuls se svěžím pohledem na tvorbu přinesl kytarista Jan Chudan. Nebývá pravidlem, aby nejnovější člen sestavy dostal v rámci kompozičního procesu výraznější prostor. Dle výsledku je zřejmé, že se o chybu nejednalo.

Album otevírá energický titulní song, jenž lze zařadit do kategorie „motivační“. Podle slov tvůrců by totiž „měl lidi nakopnout ve chvílích, kdy všechno nejde tak, jak by mělo.“ Následující Příkaz zněl jasně varuje, že „vítr od východu vane silnou bouří“. Netřeba dlouho hloubat nad zdrojem inspirace. Tempo zvolní, razance nikoliv.

Pocit viny patří mezi tracky, v nichž posluchači odhalí nejen příspěvek DJe Fluxe, ale rovněž smyčcovou pasáž, kterou si vzal na starost Marek Novák, člen České filharmonie. Nikoliv hudební složka, nýbrž název Až si pro nás přijdou starším posluchačům oživí vzpomínky na Michala Prokopa a jeho Blues o spolykaných slovech s notoricky známým refrénem „až si pro mě přijdou, až si pro mě přijdou funebráci“.

Kontroverzi v určitých sférách možná vyvolá Král extrémů. Na genderové téma, kdy „pohlaví už není jenom holka a kluk“, má kapela vlastní názor. Veřejný činitel by spáchal politickou sebevraždu výrokem „nemusím bejt doktor, abych věděl sám, že tam kde má bejt otvor, není jinej plán“. Hyperkorektní doba podobným myšlenkám moc nepřeje, jenže tahle skupina si na přehnanou korektnost nikdy nehrála. Navíc nepřekonala Visací zámek, ten už před lety odvážně „odhalil“ sexuální orientaci prezidenta…

Pro celkové hodnocení čtrnácti čerstvých skladeb lze využít jméno jedné z nich. Stručně řečeno, je to v podstatě Jako dřív. Dodržen je obvyklý rukopis, tedy rockový základ s akcentem na chytlavé melodie. Zachováno zůstalo i směřování lyrické části. Nikdo by se neměl nechat zmást, že snad tato parta přece jen očekává Šťastnej konec. Neschází tradiční palba do společenských poměrů včetně pochybných lídrů, narážka na žonglování s pravdou nebo apel, že by si měl každý zamést před vlastním prahem. Prostřednictvím Do tmy pak frontman vzkazuje naprosto srozumitelně: „Teď už nečekej žádnej zázrak.“

Což může jako slogan posloužit i kritikům kapely. Kdo se nenechal zlákat za předchozí čtvrtstoletí, toho model z roku 2023 neomráčí. Fanoušky by ale zklamat neměl. Ve své nabroušené poloze je skupina stále přesvědčivá. Touží-li někdo po optimističtějších tónech, musí se obrátit jinam. Takhle holt Škwor vidí dění kolem sebe, prostě Život takovej náš.

Text: Tomáš Rumler, foto: Ondřej Pýcha
Témata: Škwor, Sobě věrnej, Petr Hrdlička, DJ Flux, Marek Novák, Jan Chudan, recenze