Rozhovor - Skupina Květy patří už několik let k špičce domácí alternativy, což potvrzují dvě žánrové ceny Anděl. V polovině dubna vydali nové album V čajové konvici: Deska je pupeční šňůrou spojená s divadelní hrou Svět podle Fagi vytvořenou podle komiksových stripů zveřejňovaných na Facebooku.
"Jiří Jelínek z Divadla DNO mi nabídl, jestli nechci napsat hudbu a podílet se na živém provedení scének z divadelního kabaretu o Fagi. Můj nápad byl pojmout to velmi přímočaře. Jiří mi poslal deset textů, a když jsem z něho musel další lámat, řekl jsem si, že je radši napíšu sám. A najednou jsem měl z ničeho nic dvacet pět písní - tak akorát na album," rekapituluje vznik desky Martin E. Kyšperský, zpěvák a hlavní autorská postava Květů.
V představení účinkuje a některé skladby jsou součástí programu. Přesto tvrdí, že pásmo scének o svérázné třináctileté holčičce sarkasticky komentující okolí pro něj byl hlavně spouštěč.
Originální poetika skupiny z Brna pohybující se mezi alternativním rockem a (divno)folkovým písničkářstvím tu dostává nový rozměr v podobě přímočarých písniček, které vychází z estetiky komediálního kabaretu. Kyšperského songy ještě nikdy nezněly tak vesele; v podtextu si ale uchovávají typickou mnohoznačnost včetně melancholických nádechů.
Květy album pokřtily 26. dubna v brněnské Flédě, pak bylo na řadě pražské Futurum: právě 10. května ve společnosti obnovených Kopir rozsywal bestar.
Nakolik je hudba na nové desce spojená s představením o Fagi?
Není to rozhodně deska divadelních písní ani záznam představení. Polovina z nich se v představení objevila jen jednou nebo vůbec - a já jsem jen jedním z alternujících herců. U Fagi platí, že co sestava, to jiný repertoár; jiné scénky a jiné písně. Fagi byla výzva napsat veselé písně. Vždycky jsem si myslel, že něco takového nedokážu.
Zadání prý bylo „opačné" - udělat písně, které aspoň nebudou smutné...
Humor nemůže být úplně bez pláče. Já nerad píšu na zakázku a mám pocit, že mi to nejde. Ale Fagi je mi nakonec velmi blízká a písničky jsou o věcech, které žiju. Song Nejtišší kapela zhudebňuje pocit, že člověk je pořád pod dohledem rodičů, Medvídek je zase o tom, jak pořád sedím u počítače a nemůžu se od něho odtrhnout a jít ven. Ta témata by se dala zpracovat úplně jinak, ale já jsem tentokrát nechtěl, aby v nich byla poezie, nýbrž jen lehká ruka.
Často čtu, že Jiří Schelinger měl smůlu, že mu texty psal Ringo Čech. Jenže Ringo je v nejlepším případě skvělý a vtipný a v nejhorším prostě jen banální. A i když je vyloženě naivní, jako třeba ve Violo, jsem cellista, pořád je to v něčem čistý. A mě tentokrát těšilo udělat desku tímhle nekomplikovaným způsobem.
V čem tedy byla příprava desky odlišná od předchozích?
Já vždycky písničky dlouhou dobu pečlivě obrušuju. Je pravda, že Květy vydávají desky docela rychle; tohle je osmá za jedenáct let. Jenže mě to tak nepřijde, protože mám vždycky alespoň rok na to, abych s novými skladbami žil. A ty nové vznikly velmi bezprostředně.
Neuvažoval jsi, že by to byla spíše tvoje další sólovka? Jak se na materiál tvářil zbytek Květů?
Poslal jsem klukům demáč a napsal jsem jim, jestli do toho chtějí jít, protože pro mě jsou stejně nejlepší kapela - a oni souhlasili. Nakonec příprava desek nemá jiný průběh. Písničky napíšu a pak je kapela aranžuje. A taky je tam obyčejně jedna od Aleše Pilgra, což platí i tentokrát. Tady jsme jen mohli udělat desku z jiného výchozího bodu a s trochu jiným cílem.
Bylo natáčení nakonec stejně přímočaré jako autorství?
Původně jsem chtěl, aby to tak bylo, ale album natáčel Ondra Ježek, který obyčejně přispívá spoustou drobných nápadů a zvláštním duchem, který umí vložit do hudby jen on. Nakonec jsme se nebránili, když něco navrhne on, tak to podle mých zkušeností funguje.
A jak deska zapadne do diskografie Květů? Budete to hrát na koncertech?
Já jsem se toho docela bál. Obyčejně hrajeme z každé desky tak sedm skladeb, a když je nějaká nová, snažíme se hrát písně z ní. Říkal jsem si, jestli to bude fungovat, ale na koncertech, které jsme zatím měli, dodávají věci z Konvice našemu hraní nový rozměr. Je to příjemný kontrast, v živém podání je v tom navíc ta energie. Baví mě představa, že lidi čtvrt hodiny poslouchají emočně silné písně a pak je tam třeba Noc - song o tom, jak někdo leží ve stanu a myslí na svoji milou.
Slovní hříčky, to je trochu jiná poetika, která na předchozích deskách neměla moc prostoru. I to se do tvého autorství dostalo přes Fagi?
Určitě. Zrovna Noc původně vůbec nebyla píseň o lásce. Vzešla z verše „Spím ve stanu/ po první, posté / myslím na svoji postel" - načež jsem postel úplně vyhodil a zůstala z toho love story. Já jsem se s Fagi poprvé setkal na Facebooku; zdálo se mi, že ty stripy jsou hodně založené na slovním humoru, který je zábavný v psané podobě. Trochu jsem pochyboval, jestli je to materiál na písničky.
Co dalšího ses s Fagi naučil? Byla to tvoje první zkušenost z divadla postaveného na improvizacích?
Když nepočítám nějaké happeningy, tak jsem předtím zkoušel dělat hudbu k divadlu, ale to je docela řehole. Koncept Fagi pojal Jirka Jelínek jako kulomet scének a písní. Všechno je hrozně rychlé, písně jsou záměrně jednoduché - sloka refrén sloka a tak dál. Nakonec je to i v tom, jak píše svoje texty. Jsou to takové odrhovačky; napadne ho něco v kavárně, napíše si to na lístek a pak mi to pošle SMSkou.
A jak jsi do té role vplul?
Trochu jsem s tím bojoval, třeba s tím, že se nesmím moc pitvořit. Nakonec jsem zjistil, že mě baví strávit hodinu před partou lidí od dětí až po jejich prarodiče, kteří se tou kadencí vtipů baví. Některé scénky v sobě mají něco štiplavého, třeba je tam Bůh dospělosti, který Fagi radí vždycky špatně. Postavy nejsou moc morálně silné, Fagi je zmatená a sobecká, a přitom ji nejde nemít rád. Nakonec se chová stejně jako všichni v jejím věku.
Album V čajové konvici charakterizujete v podtitulu jako Písně z projektu. Součástí je nakonec i vinylové Fagi EP s dalšími šesti skladbami. Jak se „oddělilo"?'
Když děláme desku, vždycky si sednu a poskládám playlist. Tentokrát jsem si napsal písničky po sobě a když zněla patnáctá, tak jsem si říkal, že už to stačí. Vinyl je taky víc spojený s Fagi: chtěl jsem, aby tam byly dvě skladby zpívané Jirkou, které z EP dělají uzavřený celek.
Tyhle písně dokonce nebudou k dostání v digitálních obchodech...
Já si říkám, že člověk nemusí mít všechno. Ono se to nakonec na internetu stejně objeví, což mi vlastně lichotí. Vinyl je artefakt, který vydáváme, abych si splnil svůj koníček a uspokojil fetiš. Je pěkné, že příběh Fagi dostane dalšího nositele - po stripech na internetu, knížce, divadle a kompaktu ještě vinyl.
