V závěru roku 1986 natáčela Marcela Holanová ve špičkově vybaveném nahrávacím studiu Karla Svobody v Jevanech u Prahy píseň Já už nejsem tvá.
Šlo to bez potíží do chvíle, kdy měla nazpívat do refrénu druhý hlas. U toho se zasekla tak, že začala být – podle svých slov – hysterická a nebyla schopná dál nahrávat. Svoboda vzápětí gentlemansky nabídl, že jí ukáže, jak by měl výsledek vypadat. A šel to natočit místo ní.
„Říkal mi: Poslechneš si to, naučíš se to a pak to tam vezpíváš. Nazpíval to nádherně. Zkoušeli jsme, jestli půjdou naše hlasy dohromady. Zjistili jsme, že má moc hezkou barvu,“ vzpomíná Holanová.
V písni nakonec skladatelův zpěv – i přes jeho počáteční nesouhlas – zůstal. „Vlastně mám duet s Karlem Svobodou a jsem na to hrdá,“ dodává zpěvačka.
Píseň dokonce společně zazpívali před publikem. A co víc, i před televizními kamerami. Bylo to začátkem ledna 1988 v Lucerně při natáčení písničkového pořadu Telegramiáda.
Historku z nahrávání tohoto Svobodova hitu připomněla zpěvačka symbolicky právě v Lucerně. Byť ne ve velkém sále, ale ve zdejší kavárně, kde se ve středu křtila nejvýpravnější publikace, která zatím o Karlu Svobodovi vznikla. Autorem je skladatelův syn Petr.
„Jak probíhalo sbírání materiálu? Otevřel jsem doma skříň, vyndal jsem z ní spoustu fotek, zápisků a notýsků. Ta práce vlastně začala už na dokumentu, který jsem o tátovi udělal. Jmenuje se Karel Svoboda: Štastná léta. Ve střižně jsem zjistil, že se tam spousta věcí nevejde. Tak jsem je dal do knihy,“ prozradil v rozhovoru pro iDNES.tv.
Studio si postupně propašoval z Německa
Publikace mapuje skladatelův život od narození v Protektorátu po nové tisíciletí, v němž se věnoval zejména muzikálové tvorbě. Obsahuje řadu dosud nevydaných fotografií z rodinného archivu, notové záznamy i hitmakerovy poznámky.
„Vidíte tam částečně příběh našeho zlatého šoubyznysu, vlastně celé země. Myslím, že mám v dobrém slova smyslu splněno. Kniha je takovým dárkem k tátovým nedožitým 85. narozeninám,“ usmívá se syn.
„Miloval novinky. Nové nástroje, synťáky, zvuky. Hned je chtěl mít, hned je chtěl používat. Pořád se vyvíjel, nikdy neustrnul. V šedesátých letech dělal bigbít, v sedmdesátých disco, později filmovou hudbu. Byl by nadšený, kdyby věděl, že i současná mladá generace má jeho hudbu ráda. V Portugalsku je třeba Včelka Mája hymnou tamních studentů, když udělají zkoušky. Jdete v Portu, proti vám davy studentů a zpívají si Včelku Máju,“ popisuje.
Petr Svoboda na křtu knihy Karel Svoboda – Žít (Praha, 6. prosince 2023)
Skladatelově zahraniční tvorbě se věnuje i část knihy. „Táta byl jedním z mála lidí, který překračoval Železnou oponu, žil ve dvou světech. Je to zajímavý příběh. Málokdo třeba ví, že jevanské studio vznikalo po kousíčkách, jak postupně propašovával součástky z Německa. Pak to doma dával dohromady. Z každé cesty si přivezl kousek studia.“
„Vozil také spoustu desek. Pro kamarády fungoval jako objednávková kancelář. Odjížděl se seznamem věcí, které jim má přivézt,“ vzpomíná syn.
Vedle Marcely Holanové a saxofonisty Felixe Slováčka pokřtil novou knihu nazvanou Karel Svoboda – Žít i skladatelův vnuk Ferdinand Sony Svoboda. „Aby se hodně prodávala,“ popřál jí stručně se skleničkou sektu v ruce, což kvitoval její vydavatel Zdeněk Novák.
