Vydáno 12.04.2018 | autor: Dominik Pavliš
Americký písničkář Bob Dylan výrazně ovlivnil populární hudbu a kulturu obecně. Jeho nejvýznamnější tvorba pochází ze šedesátých let, kdy byl považován za vůdčí postavu sociálních nepokojů. Písně jako Blowin' in the Wind či The Times They Are a-Changin' se staly hymnami protiválečného hnutí. Dylanovy texty se vzpíraly všem konvencím doby a měly velký dopad na rodící se kontrakulturu. Lze v nich najít různé politické, sociální, filozofické a literární vlivy. Mimoto je zpěvák držitelem Nobelovy ceny za literaturu. Už 15. dubna vystoupí živě v brněnské hale Vodova.
TOP 10 skladeb Boba Dylana: Držitel Nobelovy ceny čerpal inspiraci ve válkách, literatuře i sociálních otázkách
Jedna ze skladeb, ve kterých můžeme vycítit Dylanův vztek. Ačkoli písně z jeho rané tvorby vyjadřují nenásilnou formou nesouhlas či vizi apokalyptické budoucnosti (např. A Hard Rain's A-Gonna Fall), právě v této z roku 1963 z alba The Freewheelin' Bob Dylan tvrdě odsuzuje válku. Jeho nenávist směřována k lidem, kteří mohou za války, je velice upřímnou výpovědí. Jedna z nejkrutějších slok, kterou kdy napsal, je obsažena právě v závěru této skladby: "A doufám, že zemřete / a že vaše smrt přijde brzy / budu sledovat vaši rakev / v bledém odpoledni / a budu sledovat, jak je spouštěna dolů / do vašeho lůžka smrti / a budu stát u vašeho hrobu / dokud si nebudu jist, že jste mrtví."
Bob Dylan má nakonec o Nobelovu cenu přece jen zájem. "Vyrazila mi dech," vzkázal
Tuto podmanivou píseň si oblíbil John Lennon. Dylan zde přechází do své rock’n’rollové polohy, poprvé má za zády kapelu a díky jeho frázování bychom se mohli bavit také o předzvěsti rapu. Vše zabalené do dvou minut a necelých dvaceti sekund. Skladba byla nahrána 14. ledna 1965 a otvírá desku Bringing It All Back Home. Pochází z dob, kdy byl Dylan ve své nejlepší energické formě. Za zmínku jistě též stojí jednoduchý a minimalistický klip s dobrým nápadem, který byl pro tuto skladbu vytvořen.
Bob Dylan a jeho literární přínos: TOP 7 nejsilnějších písňových textů laureáta Nobelovy ceny
První Dylanova píseň, která překročila hranici deseti minut. V této délce později následovalo ještě dalších pět skladeb. Desolation Row je složena z deseti veršů, z nichž každý líčí novou scénu plnou literárních postav, biblických osobností i skutečných lidí. Ve skladbě nalezneme zmínku o Popelce, Bette Davis (americká herečka), Romeovi či Einsteinovi. Píseň je oříškem pro skalní fanoušky, kteří text plný záludných otázek donekonečna analyzují. Proč je Einstein maskovaný jako Robin Hood? Kdo je doktor Filth? Desolation Row zůstává jednou z nejpopulárnějších a nejsilnějších položek z Dylanovy tvorby. Vypráví bohaté příběhy o zlomeném srdci, smrti, zmatku, útěku, sexu a lásce.
Když učiníme nějaké rozhodnutí, zjistíme až později, jestli bylo správné. Máme proto tendenci si stále situaci zpětně přehodnocovat. To pak může vést k destruktivnímu myšlení a v hlavě vyvstávají otázky jako "co kdyby...?". Don’t Think Twice, It’s All Right je textově klasický Dylanův příběh, který zdůrazňuje, že je zbytečné stát na jednom místě, a to i přes to, že jsme mu již obětovali přespříliš času a energie. Jedná se o rozchodovou píseň, která klidným tempem nabádá k odvaze. Text zachycuje zpětnou vazbu mezi jistotou a pochybnostmi, které po takovém rozhodnutí, jako je v tomto případě právě rozchod mezi dvěma partnery, následují.
Jedna z nejznámějších Dylanových skladeb, která je s oblibou coverována umělci různých žánrů. Přiznejme si, že Hendrixova verze je jednoduše lepší než originál. Zatímco Bob Dylan na kytaru nehraje jako Jimi Hendrix či nezpívá jako Joan Baez, má dar napsat skladbu s geniálním textem a je nepopiratelně jedním z nejlepších storytellerů své doby. V tomto případě lze, co se týče textu, pouze žasnout nad jeho neskutečnou fantazií.
Visions of Johanna se řadí k nejtajemnějším Dylanovým písním a je opět bohatým zdrojem pro diskuzi mezi fanoušky, kteří se snaží přijít na to, co vše je v textu ukryto. Vypráví o dvou ženách - Louise, která je "obyčejná", jinak řečeno "je k dispozici", a Johanně, která naopak představuje nějaký druh nedosažitelné dokonalosti, ať už je to láska, umění, nebo cokoliv jiného. Současně nás Dylan provede fantasmagorickou prohlídkou městského života s nízkým nájemným či levným hotelem (pravděpodobně se jedná o legendární hotel Chelsea v New Yorku, kde Dylan tuto píseň složil). Skladba je bohatá na drobné detaily a v jeho repertoáru vyniká svou záhadností.
"Tato píseň mi vzala deset let života a dva roky psaní," říká často Dylan předtím, než ji zahraje živě na koncertě. Jeho manželství se rozpadlo v roce 1974 a právě o tomto rozchodu pojednává song z alba Bloond on the Tracks, které vyšlo 17. ledna 1975. Album nám dává nahlédnout do jeho osobního života, který byl v této době plný bolesti a nostalgie. Právě Tangled Up in Blue celou desku otevírá. Modrá barva je často spojována se smutkem a depresí, ale může také naopak představovat pravdu a moudrost. V tomto případě jde o moudrost a poučení, které plynou z ukončeného a bolestivého rozchodu s milovanou osobou. V roce 2003 se celá deska Blood on the Tracks umístila na šestnácté pozici v seznamu 500 nejlepších alb všech dob časopisu Rolling Stone.
Mezi Dylanovými protestsongy vyniká The Times They Are A-Changin' tím, že je neobvykle naivní. Právě tato naivita přináší do jeho tvorby osvěžení. Při zamýšlení se nad jeho texty se může zdát, že je Dylan chlapec s duší starce. Tuto skladbu napsal ve svých třiadvaceti letech, což jen dokazuje jeho nezpochybnitelný cit pro oslovení posluchače psaným slovem. Víc než zpěvák či muzikant je Dylan básník a vypravěč. Píseň vyšla na stejnojmenném albu 13. ledna 1964 a celou desku otevírá.
Další skladba z výborné desky The Freewheelin’ Bob Dylan, která uzavírá první stranu vinylu. Jedná se o jednu z nejlepších protestních písní, které kdy napsal. Když některé sloky převedeme do současné politické situace, působí až prorocky či na druhou stranu ukazuje, jak málo se toho za poměrně dlouhou dobu skutečně může změnit. Dlouhé verše nenápadně zpívané jako poezie. Básník a spisovatel Allens Ginsberg řekl, že to byla Dylanova první píseň, kterou kdy vůbec slyšel, a že ho rozbrečela.
Když Bruce Springsteen uváděl Boba Dylana do Rock’N’Rollové síně slávy, pronesl o skladbě Like A Rolling Stone: "Ten snare v úvodu písně zní tak, jako by někdo vykopl dveře do vaší mysli." Text pojednává o mladé dívce, která si zničila život a skončila na ulici. Dylan v jednom rozhovoru řekl, že při psaní Like A Rolling Stone byl posedlý duchem: "Jako kdyby za mě napsal skladbu duch. Objeví se, dá vám píseň a zase zmizí. Nevíte, co to znamená," řekl. Skladba byla označena za revoluční a velmi ovlivnila Dylanovu kariéru. Dodnes je považována za jednu z nejvlivnějších v poválečné populární hudbě. Robert Shelton (Dylanův životopisec) její význam shrnul takto: "Oslavuje život odpadlíka pro ty, pro něž je to přechodné, a přechází v lítost k těm, kdo vypadli z buržoazního prostředí. Je o ztrátě nevinnosti a surovosti zážitku. Mýty, naděje a staré domněnky odpadají, aby odhalily realitu, kde se za vše platí."
text: Dominik Pavliš
Témata: Bob Dylan, protestsongy, písničkář
