Novou desku připravoval přes dva roky. "Řekl jsem, že budeme šťastní, až se mašiny vypnou, a z toho vyplynul název Umlkly stroje. Všichni jej přivítali. Hned jsem volal výtvarníkovi Karlu Halounovi, jestli je název inspirující pro obálku. No jasně, odpověděl."
Album začíná vaší písní Andělé nade mnou a končí skladbou Sejdeme se v ráji. Byl to takový nebeský úmysl?
Andělé nade mnou je lehký bluesový povzdech. Někdo se potácí z mejdanu, je unavený, andělé na něho nedávají moc pozor a spíš se mu chechtají. A Sejdeme se v ráji? Holka zavolá klukovi, dají si sraz v hospodě Ztracený ráj, která je za rohem našeho domu. To je všechno.
Časové rozpětí od poslední desky Nůž na hrdle se protáhlo na pět let. Hrozilo vám, že by se na kapelu zapomnělo?
Doufám, že ne. Nehrajeme ve velkých halách, spíše v klubech či hospodách. Chodí na nás stabilně 200-300 lidí. Když jsme nedávno přijížděli do Bratislavy, celník na hranici se udiveně ptal: "Pán Mišík, vy ešte hráte?" Někteří lidé si možná myslí, že už tady nejsme.
Je pro vás těžší dělat nové písně?
Některé písně jsou hotové za chvíli, jiné přicházejí na svět déle. Skladba Noční chodec vznikala čtyři roky. Uzrála až teď, kdy se skupina stala rockovější. Báseň Nad usínající milovanou od Vladimíra Holana jsem objevil asi před rokem. Houslista Honza Hrubý k ní dopsal melodii a kluci z kapely pak píseň zaranžovali.
Měli jste v posledních letech pocit, že vaše muzika začíná stagnovat, a chcete ji posunout dál?
Dál, ale kam? Nahoru, dolů, doprava, doleva? Hudbu děláme, jak nejlíp umíme. Dali jsme si krédo. Zvuk nové desky musí dbát na přirozenou barvu nástrojů. Pak jsme si řekli, že uděláme pestré album. Odhodíme všechna stylová klišé a probouráme se do sfér, kde jsme třeba ještě nebyli. To byla spíš snaha o vybočení než o posun.
Nahráli jste píseň Když se kouří konopí. Neobáváte se, že po vás půjdou lidovci?
Myslím, že v tomhle státě je svoboda slova. Píseň není propagací drog, ale popisem jednoho mejdanu. Já nejsem zastáncem tvrdých drog. Mám dceru, které už bylo osmnáct, a ještě staršího syna. Někdy potkávám jejich souputníky, kteří byli na tvrdých drogách. Je to strašné. Tráva je lehká droga. Nevěřím, že člověk, který ji kouří, musí zákonitě přejít na tvrdé drogy.
Do vaší kapely se časem vracejí odpadlíci. Čím to je?
Odchody a příchody hodně souvisely s muzikou. Nejsme na sebe smluvně vázaní, neděláme velký byznys. Naše kapela nikoho úplně neuživí.
Co nového můžete ještě přinést, vaši časem prověřenou zkušenost, životní pocit?
To je spíš otázka pro mladé holky. Sám se občas divím, co na nás vidí. Možná je baví, jak hrajeme a že jsme zaujatí hudbou. Jsem za to vděčný. Naše publikum tvoří mladí i lidé středního věku. Mých generačních spřízněnců sice tolik nepřijde, ale občas se někdo objeví.
Opět jste sáhli po básních Jiřího Dědečka. On je vaše inspirační stálice?
Jiří Dědeček nám vyhovuje v tom, co se snažíme naznačit. Člověk prožívá nejen krize nebo dramatické situace, ale také legraci. Jedna maska se chechtá, druhá mračí.
 Vladimír Mišík. |
 Vladimír Mišík s publikem. |
 Vladimír Mišík. |
 Skupina Vladimíra Mišíka. |
 Vladimír Mišík s kapelou ETC hraje na festivalu Zahrada v roce 1999 |
 Vladimír Mišík s kapelou ETC hraje na prvním hlavním koncertu festivalu Zahrada 2001 ve čtvrtek večer v Náměšti na Hané |
 Vladimír Mišík s kapelou ETC hraje na prvním hlavním koncertu festivalu Zahrada 2001 ve čtvrtek večer v Náměšti na Hané |
 Vladimír Mišík |
