Crystal Fighters: „Vracíme do popu vášeň...“
Pětice Crystal Fighters vrací z londýnských studií do současné elektropopové vlny nečekané impulzy baskické lidové hudby. Svou debutovou deskou Star of Love mohutně zabodovala po celém světě a jejich vyhlášená show se stěhuje poprvé i do České republiky, v úterý 24. května zahraje ve smíchovské MeetFactory.
Před koncertem si o hudbě pětice povídal s kapelníkem Sebastianem Pringlem hudební redaktor Pavel Zelinka.
Jak vznikl projekt Crystal Fighters?
To je trochu složitější historie, takže po pořádku. S Gilbertem jsme kamarádi od nepaměti a byl to právě on, kdo potkal Grahama – ostříleného hudebníka a promotéra z New Yorku. To se psal rok 2007. Gilbert přemluvil Grahama, aby se nevracel domů do Ameriky – všichni tři jsme se přestěhovali do Londýna, abychom se začali živit pouze muzikou. Dalším členem party se pak stala Laure, která se musela na čas vrátit domů do Baskicka, aby vyřídila pozůstalost po zemřelém dědečkovi. Při probírání se odkázaným majetkem narazila také na rozpracované libreto opery, které ji velmi zaujalo. Svým nadšením pro dědečkovo dílo nás nakazila tak, že jsme si z něj vzali název kapely, a také další elementy nedokončené práce jsou uhelným kamenem snažení Crystal Fighters. To už jsme fungovali jako pětice, když mezi nás vplul další ženský element – Mimi.
U vaší kapely je psáno, že jste částečně londýnského a částečně baskického původu. Jak si to mám vyložit? Kde je váš domov?
Laure je poloviční Baskička, poloviční Francouzka. Její děda byl čistý Bask. Hlavní spojitost jde ale přes inspiraci Baskickem, kterou tahle jedinečná evropská kultura nabízí. Snažíme se prolnout starou hudební tradici, která má svou typickou atmosféru, technická specifika, se současnou moderní hudbou tak, aby nedošlo ke znásilnění jedné či druhé strany, ale naopak ke znásobení efektu spojením elementů, které i přes svou rozdílnost mají možnost do sebe hladce zapadnout.
Za jeden ze svých inspiračních zdrojů prý považujete „zlatou éru“ španělské populární muziky. O jaké období se jedná a čím je tak přitažlivé?
Jsou to rané osmdesátky. Tehdy zafungoval efekt povoleného opasku, který Frankův režim utáhl na hodně dlouhou dobu. Dusné ovzduší se začalo pomalu pročišťovat až po jeho smrti v roce 1975. Každý svobodu prezentoval jinak, ale bylo mnoho těch, kteří volnost demokracie prezentovali skrze muziku. Punk se svobodně míchal s popem, dlouho budovaná pravidla hudebního průmyslu klasických bašt jako USA nebo Británie neexistovala, a proto má pop tehdejší doby mnohem přímočařejší vyznění. Když jsme objevovali pro nás zapomenutou historii španělské populární hudby, neboť libreto opery Lauřina dědečka pochází z té doby, nevycházeli jsme z údivu nad originalitou tehdejších umělců. Jedněmi z nich jsou například Golpes Bajos, jimž jsme složili hold coverem voodoo punkovky Fiesta De Los Maniquies.
Dalším prvkem, který při povídání o vaší muzice nemůžeme minout, je opera. Co vás na opeře tak fascinuje a jak se promítá do vašich vystoupení?
Znovu se vrátím k libretu opery Lauřina dědečka, které stálo u začátku kapely. Já sám miluju operu. Jedno léto jsem v Itálii u opery pracoval jako brigádník a tehdejší krátká zkušenost ve mně zanechala hluboký dojem. My se operními prvky snažíme vrátit do popu vášeň, která z něj pomalu vyprchala. A právě výrazové prostředky opery jsou dobrým rámcem, jak toho dosáhnout.
Kapel, které mají v názvu slovo crystal, je v poslední době velké množství. Crystal Antlers, Crystal Stilts, Crystal Castles a další. Neškodí vám ve fungování, že je tolik crystal kapel?
Máš pravdu, že je v tom trochu zmatek. My jsme se ale k názvu dopracovali tím, že jsme si vzali jednu frázi z oné stále zmiňované opery. Před pár lety kapel s „crystal“ ve jméně tolik nebylo a když se nám zdálo, že by to mohl být problém, nechali jsme rozhodnutí na fanoušcích. Ti téměř jednomyslně zvolili variantu setrvání u názvu Crystal Fighters, takže od té doby to vůbec neřešíme.
Remixování hraje důležitou roli v životě vaší kapely. Předělávek máte na svém triku už pěknou řádku – a to jak stvořených vlastní rukou, tak i těch, které pro vás udělali jiní umělci. Jak jste k tolika remixům dospěli?
Máme štěstí na výborného manažera, který naší hudbou i hudbou dalších svých svěřenců (Anna Calvi, Mount Kimbie a další) žije a daří se mu ji propagovat na všech frontách. Navíc jsme přesvědčeni o tom, že písnička může mít hned několik poloh a každá vrhá na posluchače jiné odlesky. Bez výborných remixů by naše singly nebyly tak žádané a my nebyli tam, kde jsme teď.
V loňském roce jste vydali první album Star of Love. Z něj vyšlo už šest singlů. Je v plánu vydat samostatný nosič ke každé písničce CD?
Nene (smích). Chystáme poslední, ke skladbě Champion Sound. Ta se na singlu objeví ve zcela nové podobě, dost odlišné od albové a samozřejmě v tracklistu bude i pár béčkových exkluzivitek. V létě, ale hlavně na podzim se hodláme věnovat přípravám nové řadovky.
Sedm singlů tedy stačí...
Přesně tak (smích). Teď nás čeká hromada koncertů, během kterých už chceme střádat materiál na novou desku. Poté hodláme popadnout mobilní studio, na chvíli se usadit ve Španělsku a pracovat na albovém pokračovateli.
Koncertovali jste v desítkách zemí po celém světě. Teď se konečně chystáte do České republiky. Ty už jsi osobně v Praze nebo v Česku byl?
Ne, nikdy. Ale kamarádi, kteří už v Praze byli, o ní moc hezky vyprávěli, takže se těším na město a snad i skvělou párty!
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
