Vydáno 12.02.2023 | autor: Aleš Materna
Do Prahy dorazila výpravná show k oslavě 40. výročí legendárního koncertního turné Pink Floyd, které skupina podnikla v letech 1980 až 1981 po vydání dvojalba The Wall v roce 1979. Spojení multimediální audiovizuální obraznosti s mimořádnými hudebními výkony a nadčasovými písněmi přineslo překvapivé momenty včetně propojení se současností a vyvolávalo nadšené reakce fanoušků včetně slz.
LIVE: The Wall In Concert – pocta největší rockové opeře Pink Floyd nadchla pražské fanoušky
Téměř vyprodané Kongresové centrum bylo zvědavé na pojetí a provedení koncertního projektu, v jehož řadách bylo možné najít i některé hudebníky, kteří byli součástí původního turné před více než čtyřiceti lety. S původním námětem rockového opusu včetně hudby a textů přišel baskytarista a zpěvák Roger Waters v roce 1979 a členové Pink Floyd tento koncept akceptovali a přetvořili v originální dílo, které do té doby, ale ani nikdy poté, nemělo a nemá obdoby.
Vypráví o hudebníkovi jménem Pink Floyd, který se postupně vlivem svých zážitků z dětství, jako byla ztráta otce či ponižování od učitelů, v pozdějším životě pak nevěra manželky, dostává postupně do izolace od společnosti a staví si za každou zraňující událost mezi sebe a fanoušky pomyslnou zeď. Celý příběh Rogera Waterse je částečně autobiografický, sám autor přišel za druhé světové války o otce a zažil i šikanu učitelů, některé zážitky byly inspirovány také původním zpěvákem kapely Sydem Barretem, u kterého postupně propukaly psychické problémy a musel ze sestavy odejít, nebo třeba turné skupiny Pink Floyd k předchozímu albu Animals, kde se stále více vyhrocovala komunikace mezi kapelou a fanoušky a vedla Waterse k vytvoření konceptu izolovaného člověka odděleného od společnosti pomocí zdi.
Celá show, která byla rozdělená do dvou bloků a zahrnovala celkem téměř třicet skladeb, započala krátce po osmé večerní skladbou In the Flesh?. Následující písně byly stejně jako výpravné pojetí téměř totožné s původním turné Pink Floyd či dalšími turné The Wall, se kterými průběžně od devadesátých let jezdil po světě výhradní autor všech skladeb Roger Waters, jenž z kapely v polovině osmdesátých let odešel a od té doby vystupuje sólově.
Zatímco první část show byla vizuálně i hudebně barevnější a více strhující, k čemuž samozřejmě přispěly notoricky známé skladby jako Another Brick in the Wall part 1 a Another Brick in the Wall part 2, Goodbye Blue Sky či Goodbye Cruel World, druhá část po krátké přestávce nabídla intimnější a niternější pohled, ubylo barev, přibylo ponuřejšího osvětlení a téma zdí se odráželo i ve vizuální stránce.
Hned na úvod však došlo k propojení se současností, kdy charismatický zpěvák Kobe Ellias pozval na pódium ukrajinskou zpěvačku Olu Chernyshovu, která zazpívala po krátkém přivítání skladbu Hey You, zatímco na pozadí byly promítány vizuální projekce s fotografiemi významným osobností současného světového politického dění, mezi jinými například Donalda Trumpa, iránského diktátora Saddáma Husajna či ruského prezidenta Vladimíra Putina. Otázkou samozřejmě je, zda by s něčím takovým souhlasil původní autor The Wall Roger Waters, který je právě v těchto dnech velkým zastáncem právě ruského prezidenta a dokonce na půdě OSN omlouvá ruskou invazi na Ukrajinu, což je docela paradox vzhledem k původní vizi The Wall jako rockové opeře se silným protiválečným podtextem.
Téměř tříhodinová show přinesla množství emocí, vizuální a multimediální ztvárnění bylo bezchybné, místy dechberoucí a srdceryvné, v mnoha momentech se objevily v očích fanoušků i slzy, vše pak doplňovala výborná hudební složka včetně bezchybných výkonů muzikantů, klobouk dolů bylo možné smeknout hlavně před některými dříve narozenými muzikanty, kteří byli součástí původního turné kapely Pink Floyd - kytarista Chester Kamen exceloval kromě výborných sólových partů i jako zpěvák ve skladbě Vera a další staříci jako Graham Broad na bicí či Marky Lennon jako doprovodný zpěvák a Harry Waters na Hammondovy klávesy ukázali, že patří mezi skvěle hrající profesionály.
Nebylo tedy divu, že se projekt The Wall – In Concert dočkal zasloužených ovací vestoje, což za akustického pojetí závěrečné skladby Outside the Wall, kdy na pódium nastoupili všichni účastnící projektu, kterých bylo téměř dvacet, a všichni tuto píseň zpívali pouze za doprovodu klarinetu a akustické kytary, bylo zcela symbolické vzhledem k závěrečnému propojení fanoušků a kapely a zboření všech zdí. Celý sobotní večer se stal jedním velkým hudebním a vizuálním zážitkem, na který se bude dlouho vzpomínat a mnoho fanoušků na něj nezapomene do smrti.
Text: Aleš Materna, foto: Carsten Weide (ilustrační)
Témata: The Wall In Concert, Pink Floyd, Roger Waters, Kongresové centrum, Praha
0,00
čtenáři
hlasuj
