Hlavní obsah

Zpěvačka Beego: Zůstává ve mně kus rebelky, ta se neztratí

Právo, Jaroslav Špulák

Beego se vrátila na hudební scénu jako sólová zpěvačka a na začátku března představila nový singl Jediná, k němuž vznikl i videoklip. Staví v něm na moderním popu s tanečním výrazem, rovněž na kytarových plochách a slovenských textech. Písničku pro ni otextovala Mirka Miškechová. Beego se také představí v pražské RockOpeře v muzikálu Romeo a Julie.

Foto: Lucie Levá

Beego se objeví i v pražské RockOpeře.

Článek

Beego je relativně nové jméno na zdejší hudební scéně. Upozornila jste na sebe předtím jako členka punkrockové kapely Dirty Blondes. Proč jste ji opustila?

V první řadě bych chtěla říct, že pseudonym Beego používám už řadu let. Málokdo ví, jak se jmenuju skutečně, a chtěla bych to tak zachovat. Mé civilní jméno není podstatné.

V Dirty Blondes jsem byla téměř pět let a musím říct, že šlo o mé nejkrásnější rebelské období. Čím jsem byla na pódiu šílenější, tím víc byli lidé nadšení, což mě dlouho bavilo. Přišlo mi to přirozené a spontánní.

Po asi čtyřech letech jsem ale začala cítit, že už jsem dospělejší. Kluci z kapely chtěli, aby naše písničky byly dál o párty, chlastačkách a rokenrolu. Mě už to ale tolik nebralo a s texty v tomto duchu jsem se přestávala ztotožňovat. Psala jsem je tak, jak jsem je cítila, ale kluci říkali, že to není ono, že už to není rokenrol a je to moc měkké. Začali jsme se názorově míjet, a tak jsem se rozhodla před třemi lety skupinu opustit. Nechtěla jsem dál stát na jednom místě.

Věděla jste při svém odchodu z kapely, jakou hudební cestou se dál vydáte?

Nevěděla, ale věděla jsem, že chci změnu. Bylo to těžké. Neměla jsem muzikanty, neměla jsem nikoho, kdo by se mnou úzce spolupracoval, a tak mi nezbývalo než něco vytvořit a potom se teprve obrátit na spolupracovníky.

Začala jsem zpívat různé coververze písniček, které se mi líbily, a zkoušela jsem si, co všechno jsem schopná se svým hlasem udělat. Věděla jsem, že punkrockový zpěv, s nímž jsem se prezentovala v Dirty Blondes, se do mých nových písniček hodit nebude. Potom jsem vydala první singl, který jsem si sama složila. Lidé kolem mi dodnes říkají, že v mé hudbě je mnoho vlivů. Myslím si, že se můj styl stále vyvíjí.

Foto: Lucie Levá

Beego představila nový singl Jediná.

Přece jenom inklinujete nejvíce k popu?

Na popu jsem vyrůstala. Do sedmnácti let jsem žila na Slovensku, odkud pocházím, a tam jsem prožila dětství a mládí s popem. Teprve když jsem v sedmnácti přišla do Čech, dostala jsem se k tvrdším stylům. Nyní se tedy v podstatě vracím ke svým prvním kontaktům s muzikou.

Znamená to, že zvuk písničky Jediná není pro vaši kariéru konečný?

Podle mě ne, ale současně jsem přesvědčena, že je aktuálně ten nejlepší, kterého jsem byla schopna docílit, a cítím ho jako upřímný. Jsou v něm kytarová složka, punc rockovosti, také elektronika. Líbilo by se mi i nadále nahrávat skladby, na jejichž zvuku budou mít podíl živé nástroje i elektronika. Na koncertech bych pak chtěla vystupovat s živou kapelou.

Jaké je poselství vašich písniček?

Před dvěma měsíci se mi narodilo dítě a ta událost změnila můj pohled na svět. Zůstává ve mně kus rebelky, ta se asi nikdy neztratí. Chtěla bych ale zpívat i o jiných věcech. S narozením dítěte se mi otevřely emoční kanály, o kterých jsem ani nevěděla. Nikdy jsem třeba nechtěla moc zpívat o lásce, ale dnes už vím, že představuje nejdůležitější část mého života, ať už jde o lásku k partnerovi, dítěti, rodině, okolí, nebo lásku k sobě.

Foto: Lucie Levá

Beego

Před singlem Jediná vyšly už tři vaše původní skladby. Jakou roli ve vaší kariéře hrají?

Vyšly, existují, jsou podle mě dobré, ale jsou stylově trochu jiné než Jediná. S ní začala má nová éra.

Proč jste se ve svém životě rozhodla pro hudební cestu?

Už v dětství jsem věděla, že se jí chci věnovat. Žila jsem ale ve slovenské vesnici Námestovo, kde nebyla šance, že někdy založím kapelu. Rodiče chtěli, abych vystudovala dobrou školu a měla dobrou práci, a tak když jsem pak odešla do Čech a pracovala v bance, byli rádi.

Já ale stoprocentně spokojená nebyla, a tak jsem přes den chodila do banky a večer se věnovala hudbě. Přitom jsem si dokola kladla otázku, jestli je možné, abych se jí někdy živila. No a potom jsem se rozhodla. Před pěti roky jsem sekla s prací v bance a od té doby se věnuju pouze muzice. Rodiče tenkrát říkali, že jsem se zbláznila, ale šla jsem si tvrdohlavě za svým snem. Teď vidí, že jsem opravdu šťastná.

Související témata:

Výběr článků

Načítám