Co naznačila předchozí vynikající deska The Assassination Of Julius Caesar z roku 2017, to stvrdila novinka Flowers Of Evil. Ulver se, alespoň prozatím, našli v smutkem, chladem a jakousi severskou velebnou vznešeností prodchnutém synthpopu.
A je to znovu skvělá nahrávka, snad ještě lepší než ta před třemi lety.
Flowers Of Evil je dokonalá ukázka toho, jak skládat přímočaré, chytlavé songy a neuchylovat se přitom k podbízivé šmíře. Ulver nedělají „pop pro pop“, oni k tomuto hudebnímu tvaru dospěli přirozeně, což je evidentní v každé vteřině desky. Díky své metalové, dark ambientní a kdovíjaké ještě průpravě mají ohromný cit pro dávkování a vrstvení jednotlivých složek a také pro atmosféru.
Flowers Of Evilautor: Ulver |
Zpívejte si melodické refrény, zároveň ale poslouchejte, co se děje pod nimi. Jak dokonale vyvážená je hudební složka věci. Jak se účelně pracuje s každým zvukem, aby zazněl tam, kde je přesně třeba. Ne, tohle nejsou popové odrhovačky, to je jemná, hodinářská práce.
V souvislostí s „Juliem Caesarem“ se v recenzích často hovořilo o paralelách s Depeche Mode, což je nesmysl. S hudbou téhle kultovní trojky nemají Ulver společného prakticky nic, krom pár vnějškových znaků, jako třeba využívání syntezátorů a elektroniky. Tady se jde mnohem víc do hloubky, ta hudba opravdu studí, ale i hřeje, hraje až hmatatelnými náladami.
Pokaždé jinak
Nesnižuje se k roztlemenému „reklamnímu“ optimismu, chvílemi je až goticky chmurná, přesto má povznášející sílu. Třeba taková Hour Of The Wolf je skutečný pomník, monument. Mrazení v zádech po každou vteřinu téhle skvostné skladby.
Pokud by byly všechny popové desky připravené s takovou pečlivostí, člověk by neměl potřebu poslouchat nic jiného. Těch necelých čtyřicet minut je pro milovníky tohoto žánru naprostá posluchačská rozkoš a radost.
Co je na tom vůbec nejlepší, na dalším albu mohou Ulver zas znít naprosto jinak.
A znovu to bude nejspíš skvělé, tahle skupina naprosto neuznává žádná omezení a zatím nikdy nešlápla vyloženě vedle.
